26 Cdo 2739/2022-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v exekuční věci oprávněné Solution RENT bp s.r.o., se sídlem v Příbrami, Žižkova 708, IČO 09069020, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, proti povinným 1) B. K., a 2) I. K., zastoupeným Mgr. Tomášem Kudějem, advokátem se sídlem v Dýšině, Plzeňská 395, o vyklizení bytu a vymožení nákladů exekuce, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 75 EXE 1180/2021, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2022, č. j. 64 Co 69/2022-60, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2022, č. j. 64 Co 69/2022-60, a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 1. 2022, č. j. 75 EXE 1180/2021-52, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
č.p. XY na parcele číslo XY, katastrální území a obec XY (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů exekuce soudního exekutora a účastníků (výroky II a III).
2. Krajský soud v Plzni (soud odvolací) usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. 64 Co 69/2022-60, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Dospěl s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2085/2019, ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že vykonávaný notářský zápis ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. NZ 203/2020, N 174/2020, sepsaný JUDr. Eduardem Grygarem, notářem se sídlem v Příbrami, obsahující dohodu účastníků o uznání nároku oprávněné na vyklizení bytu a prohlášení povinných, že svolují k případnému provedení výkonu rozhodnutí či exekuce, jestliže poruší povinnost vyklidit byt do 15 dnů od zániku podnájemního vztahu založeného podnájemní smlouvou ze dne 5.
5. 2020 (dále jen „Notářský zápis“), není možno považovat za řádný exekuční titul podle § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“) ve spojení s § 71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „not. ř.“). Povinnost povinných byt vyklidit nemá základ v závazkovém vztahu, ale odvíjí se od práva oprávněné na ochranu jejího práva k bytu, založeného nájemní smlouvou.
Proto bylo na místě exekuci zastavit.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “) a odůvodnila tím, že otázku, zda notářský zápis se svolením k vykonatelnosti podle § 71b not. ř. může být exekučním titulem pro vymožení povinnosti vyklidit nemovitost, by měl dovolací soud posoudit jinak než v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2085/2019. Argumentovala zejména tím, že v dané věci se exekuce vyklizením nemovitosti nedomáhá vlastník nemovitosti, ale její nájemce vůči podnájemcům. Právo nájemce na vrácení věci po skončení podnájemního vztahu vyplývá ze smluvního vztahu účastníků a je tak čistě obligačního charakteru. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Dovolání oprávněné bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) za splnění podmínky zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení otázky, zda notářský zápis se svolením k vykonatelnosti podle § 71b not. ř., podle něhož má být vymožena povinnost vyklidit nemovitost (byt), může být exekučním titulem, kterou odvolací soud posoudil v rozporu s aktuálně přijatou judikaturou dovolacího soudu.
5. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. 31 Cdo 225/2024, přijal nově závěr, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, kterým má být vymožena povinnost vyklidit nemovitost, je notářským zápisem ve smyslu § 71b not. ř. a může být exekučním titulem.
6. Vycházel přitom z toho, že přenechání věci k užívání další osobě (ať jde o výprosu, výpůjčku, nájem, pacht atd.) je jeden z typů závazků upravených v části čtvrté zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a v soudní praxi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, uveřejněný pod číslem 33/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 3230/19), ani v právní teorii [viz např. HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 305, 474] není pochyb o tom, že součástí vzájemných práv a povinností je i povinnost osoby, která věc užívala (výprosník, vypůjčitel, nájemce, pachtýř atd.), ji po skončení sjednaného závazku vrátit osobě, která jí věc přenechala (půjčiteli, pronajímateli, propachtovateli atd.). Povinnost vyklidit a odevzdat nemovitost má samozřejmě i osoba, která ji užívá bez právního důvodu, a není ani vyloučeno, aby ohledně splnění této povinnosti uzavřela s osobou, jíž náleží dispozice s touto věcí, dohodu o vyklizení nemovitosti, bytu (odevzdání věci).
7. Byť nárok na vyklizení nemovitosti (bytu) je také výrazem ochrany vlastnického práva – žaloba na vydání věci, kterou je i vyklizení nemovitosti, je upravena v občanském zákoníku v části týkající se absolutních majetkových práv a řadí se mezi tzv. vlastnické žaloby (§ 1040 o. z.) – vyplývá tento nárok rovněž ze závazkového vztahu mezi stranami. Skončil-li závazkový vztah, jehož předmětem bylo přenechání a užívání nemovitosti (bytu), je povinností osoby, která nemovitost (byt) užívala, ji vyklidit a předat osobě, která jí nemovitost přenechala do užívání. Také v případě, že povinná osoba právní důvod k užívání nemovitosti (bytu) nikdy neměla, může se na vyklizení s vlastníkem dohodnout (zavázat se k vyklizení). Co platí o vlastníkovi, platí i pro kvalifikovaného držitele (§ 1043 o. z.) nebo detentora (§ 1044 o. z.), koneckonců např. pronajímatel či půjčitel nemusí být vlastníkem věci.
8. Jestliže nárok vlastníka (držitele, nebo detentora) na vyklizení nemovitosti osobou, která ji neoprávněně užívá – ať již proto, že mezi nimi nikdy nebyl žádný závazkový (smluvní) vztah nebo proto, že tento vztah skončil (typicky nájem, výpůjčka, výprosa apod.), vyplývá nejen z věcněprávního vztahu, ale i ze závazkového vztahu (nájmu, dohody o vyklizení atd.), lze jej tak považovat ve smyslu § 71b not. ř. za nepeněžitý nárok vyplývající ze závazkového vztahu, který může být předmětem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti.
9. Notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní (§ 71b odst. 1 not. ř.). Dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění, f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu (§ 71b odst. 2 not. ř.). Dohoda účastníků může obsahovat též podmínky nebo doložení času, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno (§ 71b odst. 3 not. ř.).
10. Nejvyšší soud se tím, jaké náležitosti musí obecně splňovat notářské zápisy, aby byly titulem pro exekuci (soudní výkon rozhodnutí), zabýval již v řadě rozhodnutí. K těm zásadním patří usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které se zabývá výkladem § 274 písm. e) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
11. S ohledem na shora uvedené (nově) přijaté závěry dovolacího soudu lze v projednávané věci považovat Notářský zápis za exekuční titul, ale je třeba zkoumat, zda má obecné náležitosti notářského zápisu vyplývající z § 71b not. ř. a splňuje tak podmínky pro nařízení a provedení exekuce (včetně posouzení, zda a kdy uplynula doba plnění – srov. bod 29 usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. 31 Cdo 225/2024).
12. Protože odvolací soud takto nepostupoval, není jeho usnesení z hlediska uplatněných dovolacích námitek správné. Nejvyšší soud jej proto podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 6. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu