26 Cdo 2781/2022-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce S. P., se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Zorou Martinovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Italská 209/17, proti žalované "Gema, spol s r.o.“, se sídlem v Praze 3, Křišťanova 644/11, IČO 45790175, zastoupené JUDr. Jiřím Nykodýmem, advokátem se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 230/19, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu prostor sloužících k podnikání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 159/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, č. j. 16 Co 433/2021-50, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč k rukám JUDr. Jiřího Nykodýma, advokáta se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 230/19, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
dne 19. 1. 2021, není oprávněná (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.)
K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 16 Co 433/2021-50, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení neoprávněnosti výpovědi nájmu tam specifikovaných prostor sloužících k podnikání zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že otázku, na jakou dobu byla uzavřena Smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 2. 1996 (dále jen „Smlouva“) musí být [s odkazem na § 3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
z.“) a judikaturu Nejvyššího soudu] řešena dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Následně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že se jedná o nájem na dobu neurčitou, neboť ujednání v nájemní smlouvě o délce nájmu přesahujícího délku obvyklého lidského života obyčejně tento závěr odůvodňuje a takový závěr není v příkrém rozporu se zjištěným smluveným ani faktickým účelem nájmu. S odkazem na § 3074, § 2312 a § 2314 o. z. uzavřel, že od 1. 1. 2014 jde o nájem prostoru sloužícího k podnikání a za situace, kdy výpovědní důvody nebyly ve Smlouvě dohodnuty, lze nájem vypovědět bez uvedení důvodu v šestiměsíční výpovědní době, a předmětná výpověď tudíž není neoprávněná.
Dovolací soud předesílá, že žalobce ve svém dovolání proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu formuloval několik dovolacích námitek, přičemž předpoklady přípustnosti vymezil toliko k závěru soudu o aplikaci § 3074 o. z. a posouzení doby, na kterou byla Smlouva uzavřena. V této souvislosti namítal, že odvolací soud „nevzal v úvahu“ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2747/2004, nebo „nepřihlédl“ k rozsudku ze dne 24. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 60/2012. Ostatní námitky se k posouzení rozhodné otázky nevztahují a ostatně (jak již bylo shora uvedeno) k nim dovolatel nevymezil předpoklady přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o.
s. ř.“). Soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 26 Cdo 740/2021) je ustálena v závěru, že podle § 3074 odst. 1 věty první před středníkem o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem (jako je tomu v daném případě). Vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů (§ 3074 odst. 1 věty první za středníkem). Odtud se podává, že s ohledem na datum uzavření Smlouvy dne 1.
2. 1996 se otázka, zda se v souzené věci jedná o nájem na dobu určitou či neurčitou, řídí dle úpravy účinné do 31. 12. 2013. Dovolací soud zastává názor, že posoudil-li odvolací soud Smlouvu jako nájemní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, neodchýlil se od ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2747/2004, nebo ze dne 7. 12. 2011, sp. zn.
26 Cdo 124/2010), dle které ujednání v nájemní smlouvě o délce nájmu přesahujícího délku obvyklého lidského života odůvodňuje závěr, že jde o smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou za stavu, kdy tento závěr nebude v příkrém rozporu se smyslem celé smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 60/2012). Jestliže odvolací soud v souzené věci aplikoval § 3074 o. z. tak, že okolnosti vzniku nájmu posoudil podle úpravy účinné do 31. 12. 2013, je jeho závěr, že se jedná o nájem na dobu neurčitou, v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od které dovolací soud neshledává důvod odchýlit. Dovolání žalobce proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu tak není přípustné podle § 237 o. s. ř.
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 17. 5. 2023
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu