Judikát 26 Cdo 28/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03.03.2026
Spisová značka:26 Cdo 28/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.28.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání (vady)
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E
26 Cdo 28/2026-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v exekuční věci oprávněné České dráhy, a.s., se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, IČO 70994226, zastoupené JUDr. Milošem Fiedlerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Rohanské nábřeží 721/39, proti povinné TRANSFRUKT spol. s r.o., se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Jana Želivského 2726/2, IČO 18629890, zastoupené Mgr. Pavlem Kropáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 1773/2024, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2025, č. j. 36 Co 194/2025-139, takto:
Dovolání se odmítá. Odůvodnění:
1. Povinná napadla dovoláním výrok usnesení Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 7. 8. 2025, č. j. 36 Co 194/2025-139, jímž potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (soud prvního stupně) ze dne 26. 2. 2025, č. j. 36 EXE 1773/2024-84, ve výroku I, jímž zamítl její návrh na zastavení exekuce. 2. Nejvyšší soud dovolání povinné odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). 3. Dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237–238a o. s. ř.), a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. 4. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 5.
ení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 5. Dovolatelka k přípustnosti dovolání sice uvedla, že jej podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci a odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu s tím, že „vymezuje tyto hlavní dovolací důvody: 1) porušení práva na spravedlivý proces povinné a porušení ústavního práva na ochranu obydlí nájemníků v předmětné stavbě – soudy se v řízení o zastavení exekuce nevypořádaly s námitkou existence obydlí třetích osob, které užívají bytové jednotky v předmětné stavbě na základě platných nájemních smluv; 2) nesprávné právní posouzení podmínky pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. – soudy nesprávně posoudily nezbytnost správního povolení demolice stavby ve vztahu k památkové ochraně, 3) naplnění důvodu pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. z důvodu zneužití práva a obcházení zákonného předkupního práva povinné k předmětnému pozemku“, neformulovala však žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu podle jejího názoru závisí, a taktéž nijak nespecifikovala, od které „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu se podle jejího názoru odvolací soud odchýlil. 6. Namítá-li, že odvolací soud (i soud prvního stupně) porušil její právo na spravedlivý proces a nevypořádal se s námitkou existence obydlí třetích osob, které užívají bytové jednotky v předmětné stavbě na základě platných nájemních smluv, uplatňuje tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají (viz § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Z obsahu spisu je navíc zřejmé, že námitka zásahu do bydlení třetích osob zazněla ze strany povinné i v ústavní stížnosti proti exekučnímu titulu, která však byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. 7. Jen pro úplnost lze dodat, že soudní praxe dlouhodobě vychází z názoru, že exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí, jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva, není ani řízením přezkumným (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1655/2020). Ústavní soud ve své judikatuře sice připustil, že výjimečně se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu a na jejich základě zastavit exekuci (výkon rozhodnutí) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s.
rčeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva, není ani řízením přezkumným (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1655/2020). Ústavní soud ve své judikatuře sice připustil, že výjimečně se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu a na jejich základě zastavit exekuci (výkon rozhodnutí) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a to v případě, že ve věci jsou dány takové okolnosti, pro které je další provádění exekuce způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), a exekucí dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti (srovnej např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 9/15). Jedná se však o zcela výjimečné a mimořádné případy. Z tvrzení účastníků a obsahu spisu je zřejmé, že o takovou mimořádnou situaci se v projednávané věci nejedná. 8. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 3. 3. 2026
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu