USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Společenství vlastníků XY, zastoupeného Mgr. Eduardem Belšánem, advokátem se sídlem v Drahelčicích, Husova 386, proti žalovanému R. O., zastoupenému Mgr. Jakubem Horkým, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, o 41 738 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 412/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2023, č. j. 11 Co 99/2023-142, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 3 726,80 Kč k rukám Mgr. Eduarda Belšána, advokáta se sídlem v Drahelčicích, Husova 386, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobce [společenství vlastníků jednotek, jehož hlavním účelem je zajišťovat správu domu a pozemku (viz § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“) – dále též jen „Společenství“] se domáhal, aby mu žalovaný (vlastník tam specifikované bytové jednotky, jež se nachází v domě spravovaném žalobcem – dále též jen „předmětný byt“) zaplatil částku 41 738 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Částku 22 705 Kč s příslušenstvím požadoval z titulu dlužných příspěvků na správu domu a pozemku za období od června do prosince roku 2020 a od prosince 2020 do února 2022, částku 4 049 Kč coby kapitalizovanou část úroku z prodlení za neuhrazené služby spojené s užíváním předmětného bytu za uvedené období, částku 14 258 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a částku 726 Kč z titulu nedoplatku poplatků za upomínky.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 1. 2023, č. j. 33 C 412/2022-76, jenž vydal coby rozsudek pro uznání, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku
41 738 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. 6. 2023, č. j. 11 Co 99/2023-142, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti jeho výroku I., podal žalovaný (dovolatel) dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení procesní otázky, zda „vyjádření žalovaného na kvalifikovanou výzvu dle § 114b o. s. ř. … spočívající v námitce, že ,vyúčtování obsahuje chyby?, je vyjádřením k žalobě ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., které brání (fikci) uznání žaloby žalovaným“, a na vyřešení otázky, „zda soud může v případě, kdy statutární orgán účastníka (žalobce) je právnickou osobou, bez dalšího za fyzickou osobu jednající za účastníka považovat fyzickou osobu zapsanou ve veřejném rejstříku jakožto osobu, která byla zmocněna zastupovat při výkonu funkce právnickou osobu, která je statutárním orgánem účastníka, i v případě, kdy účastník (žalovaný) namítne neplatnost takového zmocnění a navrhne k tomu důkazy, či zda je soud povinen v takovém případě provést dokazování a postavit najisto platnost zmocnění takové fyzické osoby“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Žalobce poukázal na (objektivní) nepřípustnost dovolání dle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (vzhledem k výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem řízení v době vydání rozsudku odvolacího soudu).
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti.
7. Ve smyslu § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání, jež je upravena v § 237 až § 238a o. s. ř., oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 o. s. ř. tím nejsou dotčena.
8. V dané věci je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu; nejedná se o některé z usnesení odvolacího soudu vyjmenovaných v ustanovení § 238a o. s. ř.; přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení proto založena není.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Jinak stanoví (mimo jiné) ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
11. Výrokem I. rozsudku odvolacího soudu bylo přitom rozhodnuto o pohledávkách (tvořících předmět řízení v době rozhodování odvolacího soudu), které ani ve svém souhrnu (bez ohledu na to, zda mají nebo nemají „samostatný skutkový základ“), nepřevyšují 50 000 Kč (k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží). Nejde zde (ohledně charakteru uplatněných pohledávek: dlužné příspěvky na správu domu a pozemku vlastníka jednotky vůči společenství vlastníků jednotek, úrok z prodlení za neuhrazené služby spojené s užíváním jednotky, nedoplatek z vyúčtování služeb spojených s užíváním jednotky a dlužné poplatky za upomínky) o vztahy ze spotřebitelských smluv, ani o pracovněprávní vztahy.
12. Uvedené znamená, že dovolání žalovaného proti výroku I. napadeného rozsudku odvolacího soudu není (objektivně) přípustné.
13. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání dovolatele proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. 12. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu