26 Cdo 2896/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v
právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek v domě č.p. 300, 301, 302
ulice Hornická, Stráž pod Ralskem, se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Hornická
300, 301, 302, IČO 25429027, zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem se
sídlem v Polevsku 183, proti žalovaným 1) J. Š., 2) L. Š., oběma L.,
zastoupeným Mgr. Michalem Vogelem, advokátem se sídlem v Liberci, Sokolovské
nám. 312/1, o zaplacení částky 51.126 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Liberci pod sp. zn. 19 EC 524/2011, o dovolání žalovaných proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. února
2015, č. j. 30 Co 331/2014-171, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zaplacení částky 14.021 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výrok III.). Částka 51.126 Kč sestávala z částky 17.448 Kč,
představující nárok na zaplacení příspěvku na výdaje spojené se správou domu a
na opravy, rekonstrukce a modernizace domu spolu se zálohou na úhradu služeb za
měsíce červenec a srpen 2011, a z částky 33.678 Kč, jež byla přiznána jako
nedoplatek vyúčtování za rok 2010.
K odvolání žalovaných proti vyhovujícímu výroku a proti výroku o
nákladech řízení odvolací soud rozsudkem ze dne 23. 2. 2015, č. j. 30 Co
331/2014-171, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České
republiky projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II
bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením § 237
o. s. ř., avšak podle § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. není dovolání přípustné
proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120
odst. 2 o. s. ř. (o takové vztahy či věci v projednávaném případě nejde); k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Vzhledem k tomu, že rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o dvou
samostatných nárocích se samostatným skutkovým základem (o nároku na zaplacení
příspěvku na výdaje spojené se správou domu a na opravy, rekonstrukce a
modernizace domu spolu se zálohou na úhradu služeb za měsíce červenec a srpen
2011 v částce 17.448 Kč a o nároku na zaplacení nedoplatku vyúčtování za rok
2010 v částce 33.678 Kč), posuzoval dovolací soud u každého z těchto nároků
přípustnost dovolání samostatně, a to bez ohledu na to, že byly uplatněny v
jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení
Nejvyššího soudu z 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné pod č. 9/2000
časopisu Soudní judikatura). Protože žádný z uvedených nároků nepřevyšuje
50.000 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), nelze přípustnost
dovolání opřít o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť ustanovení § 238 odst. 1
písm. d/ o. s. ř. to výslovně vylučuje.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
odmítl jako nepřípustné.
O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§ 243 písm. a/
o. s. ř.), který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou
praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst.
3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu