26 Cdo 291/2004
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta
Waltra ve věci žalobců a) L. B., a b) J. B., obou zastoupených advokátem,
proti žalované E. K., zastoupené advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu
bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 10 C 57/2002, o dovolání
žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2003, č.j. 11
Co 179/2003-16, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2003, č.j. 11 Co
179/2003-16, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. října 2002,
č.j. 10 C 57/2002-8, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 10. 2002,
č.j. 10 C 57/2000-8, zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalované k
bytu sestávajícímu ze šesti pokojů, kuchyně a příslušenství ve 3. podlaží domu
čp. 313, v P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“ nebo „dům“) a
rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že žalovaná (nájemkyně
předmětného bytu) instalovala bez souhlasu žalobců (spoluvlastníků předmětného
domu) pod oknem bytu na venkovní zdi domu běžnou satelitní televizní anténu.
Dle znaleckého posudku znalce Ing. Jana Beneše, vypracovaného na žádost
žalobců, by uvedení fasády do původního stavu představovalo pouze demontáž
zařízení (vyjmutí hmoždinek, zatmelení otvorů po nich a barevné sjednocené
obdobnou fasádní barvou), přičemž převážnou část nákladů by činil náklad na
zdvihací mechanizmy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že instalaci běžné
televizní satelitní antény bez souhlasu pronajímatele nelze považovat za hrubé
porušení povinností nájemce vyplývajících z nájmu bytu ve smyslu ustanovení §
711 odst. 1 písm. d) obč.zák.; dovodil, že tohoto souhlasu není vůbec třeba a
že naopak strpění instalace televizní antény odpovídá povinnosti pronajímatele
zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (§ 687
odst. 1 obč.zák.), což zahrnuje i zajištění příjmu televizního signálu.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 6.
2003, č.j. 11 Co 179/2003-16, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl
o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu
prvního stupně, že jednání žalované spočívající v instalaci televizní antény
bez souhlasu pronajímatele nenaplňuje výpovědní důvod podle § 711 odst. 1
písm. d) obč.zák. a přisvědčil i jeho argumentaci, odkazující na ustanovení §
687 odst. 1 obč.zák. Konstatoval dále, že vznikla-li pronajímateli v
souvislosti s instalací televizní antény škoda, má možnost domáhat se vůči
nájemci její náhrady.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost
opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a v němž uplatnili dovolací
důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Vyjadřují nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že instalace satelitního
přijímače na jejich domě není hrubým porušením povinností nájemce vyplývajících
z nájmu bytu. Namítají, že instalací tohoto zařízení došlo k poškození
relativně nové venkovní omítky domu, že ji nelze opravit tak, aby oprava
nebyla patrná a že její uvedení do původního stavu bude vyžadovat náklady ve
výši 50.000,-Kč. Dovozují, že ve srovnání s hrubým porušením povinností nájemce
spočívajícím v neplacení nájemného za dobu delší než tři měsíce (což při
regulovaném nájemném představuje kolem 10. 000,-Kč), způsobila žalovaná svým
jednáním újmu několikanásobně vyšší, a proto je nutno její jednání
kvalifikovat jako hrubé porušení povinností nájemce bytu a nikoliv – jak to
učinil odvolací soud – omezovat je toliko na její odpovědnost za škodu.
Poukazují na to, že žalovaná užívala anténu umístěnou na komíně v předmětném
domě, že tato anténa byla funkční a vyjadřují názor, že umístí-li nájemce na
domě bez souhlasu a výzvy pronajímatele satelitní přijímač a poškodí tím dům,
jde o hrubý zásah do vlastnických práv pronajímatelů; nájemce si musí být vědom
(uvádějí dovolatelé), že „nemůže jít nad rozsah svých nájemních práv a nemůže v
bytě a v domě činit cokoliv a jakékoliv stavební úpravy bez souhlasu
pronajímatele“. Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla
vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu
oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky
povinného advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se
nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený dovoláním
napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci, nelze přípustnost
dovolání opřít o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.
Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.,
z něhož ji dovozují dovolatelé.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže
dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní
stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem.
S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a uplatněnému
dovolacímu důvodu (včetně jeho obsahové konkretizace) shledává dovolací soud
dovolání v dané věci podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustným pro
posouzení otázky, zda jednání nájemce spočívající v instalaci satelitního
televizního přijímače na venkovní zdi domu bez souhlasu pronajímatele lze
považovat za hrubé porušení jeho povinností vyplývajících z nájmu bytu ve
smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč.zák.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným
dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li
dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř.,
jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.); vady tohoto druhu nebyly v
dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají.
Podle § 711 odst. 1 písm. d) obč.zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu s
přivolením soudu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z
nájmu bytu zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná
s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že důvod výpovědi z nájmu bytu nezakládá
jakékoliv porušení povinností vyplývajících z nájemního vztahu, ale toliko
takové, které dosáhne takové intenzity, že je lze posoudit jako hrubé; za
takovéto porušení zákon příkladmo označuje neplacení nájemného (úhrady za
služby) za dobu delší než tři měsíce. Závěr, že (jiné, než v zákoně
označené) porušení povinností bylo hrubé, může soud učinit jen na základě
konkrétních zjištění a musí být odůvodněn jak z hledisek objektivních, tak i
subjektivních. K hlediskům pro posouzení intenzity porušení povinností nájemce
nepochybně patří okolnost, zda nájemce svým jednáním způsobil pronajímateli
škodu (případně v jaké výši), zda způsobil újmu na právech či oprávněných
zájmech jiných subjektů (např. ostatních nájemců bytů v domě), jaká byla
motivace jeho jednání, okolnost, zda dosud řádně plnil svoje povinnosti,
eventuelně i jaká doba uplynula od porušení povinnosti nájemcem do dne výpovědi
(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1999, sp.zn. 20 Cdo
2059/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 1999, pod č. 86); bez
významu nebude ani okolnost, zda svým jednáním porušil i jiné právní předpisy
(např. předpisy týkající se požární ochrany, stavební zákon a předpisy
související).
Podle ustanovení § 689 a § 694 obč.zák. nájemce je povinen užívat byt,
společné prostory a zařízení domu řádně a nesmí provádět stavební úpravy ani
jinou podstatnou změnu v bytě bez souhlasu pronajímatele, a to ani na svůj
náklad. I když občanský zákoník v ustanoveních o nájmu bytu (§ 685 a násl.)
výslovně nestanoví, že nájemce nesmí provádět žádné úpravy na domě a v jeho
společných prostorách, vyplývá zákaz takovéhoto zásahu do vlastnictví
pronajímatele z obecné ochrany jeho vlastnického práva (§ 126 odst. 1
obč.zák.), jež našla své vyjádření i v ustanoveních o nájmu (§ 667 odst. 1 věta
první obč.zák.) i o nájmu bytu – viz již citovaná ustanovení § 689 a § 694
obč.zák., jakož i ustanovení § 693 obč.zák., podle něhož je nájemce povinen
odstranit závady a poškození, které v domě způsobil.
Obsahem vztahu nájmu bytu jsou nejen uvedené povinnosti nájemce, ale i
povinnosti pronajímatele, mezi něž patří i povinnost zajistit nájemci plný a
nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (§ 687 odst. 1 obč.zák.). Právo
nájemce užívat byt v sobě nepochybně zahrnuje i právo využívat služeb
rozhlasových a televizních medií, o čemž svědčí též i okolnost, že používání
společné televizní a rozhlasové antény bylo dle § 11 odst. 3 vyhlášky č.
176/1993 Sb. součástí plnění poskytovaných s užíváním bytu; uvedené zásadně
platí dosud v nájemních vztazích vzniklých před datem, k němž byla citovaná
vyhláška zrušena (tj. do 31. 12. 2001) a u bytů družstevních (srov. § 4 vyhl.
č. 85/1998 Sb.).
Realizaci tohoto oprávnění nájemce (a tomu odpovídající povinnosti
pronajímatele) upravuje ustanovení § 91 odst. 6 zákona č. 151/2000 Sb., o
telekomunikacích, podle kterého vlastník domu, bytu nebo nebytových prostor je
povinen umožnit uživatelům tohoto domu, bytu nebo nebytových prostor příjem
rozhlasového a televizního vysílání provozovatelů ze zákona za podmínky, že v
místě příjmu je signál přiměřené kvality. Dále je povinen umožnit zřízení
vnitřního telekomunikačního rozvodu, včetně koncového bodu. Dojde-li mezi
vlastníkem domu, bytu nebo nebytových prostor a uživateli tohoto domu, bytu
nebo nebytových prostor ke sporu o rozsahu této povinnosti, rozhodne obecný
stavební úřad. Pro úplnost lze dodat, že tuto otázku (byť poněkud odchylně)
upravoval i zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, který byl zrušen shora
citovaným zákonem č. 151/2000 Sb.; i zde byla realizace oprávnění uživatele
podmíněna souhlasem vlastníka nemovitosti (srov. § 17 odst. 5 zákona č.
110/1964 Sb.).
V projednávané věci odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že jednání žalované
není hrubým porušením povinností vyplývajících z nájmu bytu ve smyslu
ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč.zák., vycházeje z úvahy, že k instalaci
televizní antény na venkovní zdi domu není vůbec nutný souhlas pronajímatele -
vlastníka nemovitosti. Nezabýval se již posouzením jednání žalované z výše
naznačených hledisek, ani tím, zda svým jednáním případně nezasáhla do předpisů
stavebněprávních (tj. zda k umístění antény spojené se zásahem do domu bylo
třeba stavebního povolení či ohlášení /§ 54 až § 56 zákona č. 50/1976 Sb., o
územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů/, zda nebyla
ohrožena bezpečnost uživatelů přilehlých komunikací, vzhled stavby apod.), byť
za jejich porušení může být činěn odpovědným vlastník nemovitosti.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud jej podle
ustanovení § 243b odst. 2 věty druhé za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k
tomu, že důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na
rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 4 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§
243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. března 2005
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu