26 Cdo 293/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra, v
právní věci žalobce města T., proti žalované M. N., zast. advokátkou, o
vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn.
6 C 726/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 6.5.2003, č.j. 22 Co 137/2003-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6.5.2003,
č.j. 22 Co 137/2003-50, potvrdil rozsudek Okresního
soudu v Semilech ze dne 16.1.2003, č.j. 6 C 726/2002-25, jímž tento soud
žalované uložil vyklidit byt č. 7 ve druhém podlaží domu čp. 1001 v T. do 15
dnů od právní moci rozsudku a odvolací soud dále rozhodl o nákladech nákladů
odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního
stupně provedl potřebné důkazy a vyvodil z nich odpovídající skutkové i právní
závěry. Nájem bytu byl v posuzovaném případě sjednán na dobu určitou, a to do
31.8.2002. Uplynutím této doby nájem bytu zanikl a pokud žalovaná užívá byt po
uplynutí sjednané doby, nesvědčí jí „právo na bydlení“ a je povinna byt
vyklidit a předat žalobci.
Odvolací soud proto dospěl k závěru, že není možné zamítnout
vlastnickou žalobu. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že uplatnění
práva na ochranu žalobce jako vlastníka domu není v rozporu s dobrými mravy,
neboť záleželo pouze na žalobci, zda se žalovanou uzavře smlouvu o nájmu či
nikoliv. Řešení sociální situace žalované nelze přesouvat na žalobce –
vlastníka a omezovat tak jeho vlastnické právo.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný
potvrdil.
Dovoláním ze dne 24.6.2003, doplněným po výzvě soudu (usnesení
Okresního soudu v Semilech ze dne 28.7.2003, č.j. 6 C 726/2002-57) a rozhodnutí
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta žalované (usnesení
Okresního soudu v Semilech ze dne 23.9.2003, č.j. 6 C 726/2002-65) podáním ze
dne 6.11.2003, napadla žalovaná výše uvedený rozsudek odvolacího soudu. Uvedla,
že jde o dovolání podle ust. § 236 a násl. občanského soudního řádu (dále též
jen „o.s.ř.“) a v podrobnostech odkázala na ust. § 237 písm. c) trestního řádu
[správně ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolatelka dále v dovolání uvedla, že soud prvního stupně opomenul
její právo na spravedlivé řízení, právo na právní pomoc a jinou právní ochranu
dle čl. 36 a 37 Listiny základních práv a svobod. Dovolatelka měla právo na
právní ochranu, protože splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a
tím má nárok na to, aby jí soud ustanovil k ochraně jejích zájmů již v
dřívějším řízení právního zástupce.
Dále dovolatelka poukazuje na skutečnost, že žalovaná byla z bytu
vyklizena pro neplacení nájmu. Žalobci však nabízela splácení dlužného
nájemného ve splátkách, k čemuž jí nebyl dán prostor. Dovolatelka dále uvedla,
že je důchodkyně, nemá jinou možnost bydlení, a proto měl soud posuzovat tuto
otázku daleko citlivěji a věnovat jí více pozornosti.
Dovolatelka navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen v plném
rozsahu a aby věc byla vrácena k novému projednání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.)
posoudil dovolání podle ust. § 240 odst. 1, § 241a odst. 1 a § 241 o.s.ř. a
shledal, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, z jeho obsahu lze
dovodit stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena soudem ustanovenou
advokátkou a jí bylo dovolání poté doplněno.
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je v posuzovaném případě, tj.
tehdy, potvrdil-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolání
přípustné, popř. je-li přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.,
na něž se dovolatelka odvolává.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné v
případech uvedených v ust. § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Vady, které mohly
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.],
popř. vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3
o.s.ř., přípustnost dovolání nezakládají a lze na ně brát zřetel jen tehdy,
je-li dovolání přípustné.
V posuzovaném případě není dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř. proto, že rozsudek soudu prvního stupně, který byl potvrzen odvolacím
soudem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti
rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b) a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam.
Podle ust. § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po
právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem.
Přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vychází z
předpokladu, že dovoláním napadený rozsudek, popř. v něm řešené otázky, mají
po stránce právní zásadní význam. Z toho vyplývá, že v dovolání lze
přezkoumávat jen otázky právní a způsobilým dovolacím důvodem může být jen
námitka, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a
odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud v zásadě vázán
uplatněným dovolacím důvodem. Pro posuzování toho, zda rozhodnutí odvolacího
soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv, jsou proto relevantní
pouze právní otázky, a to ty z nich, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá a jejichž posouzení dovolatel napadl.
Z obsahu dovolání (původního a doplněného) vyplývá, že dovolatelka
napadá to, že byly porušeny články 36 a 37 Listiny základních práv a svobod,
tj. právo na spravedlivé řízení, právo na právní pomoc a jinou právní ochranu,
konkrétně dovolatelka uvádí, že měla právo na právní ochranu, neboť splňovala
podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a tudíž získala nárok, aby jí
soud ustanovil právního zástupce, a to již v dřívějším řízení.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že dovolatelka v
dovolání nezpochybňovala právní posouzení věci provedené odvolacím soudem dle
ust. § 710 odst. 2 a § 126 odst. 1 obč. zákoníku (nevytýkala, že by měla být
použita jiná zákonná ustanovení, popř. že použitá ustanovení byla nesprávně
vyložena).
Protože dovolací soud neshledal, že by byly dány zákonem stanovené předpoklady
(v dovolání nebyla označena právní otázka) pro to, aby mohl ve smyslu ust. §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. posuzovat, zda jde o otázku zásadního právního
významu, dovolání podle uvedeného ustanovení není přípustné.
Z obsahu dovolání a z vymezení vytýkaných nedostatků řízení (po poučení
k odstranění vad dovolání v usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne
28.7.2003, č.j. 6 C 726/2002-57, a ustanovení právního zástupce usnesením téhož
soudu z 23.9.2003, č.j. 6 C 726/2002-65), je zřejmé, že jsou vytýkány vady,
které event. mohly být podřazeny pod dovolací důvod spočívající v tom, že
řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
věci.
Tyto vady (porušení práva na spravedlivý proces a práva na právní
ochranu, tj. na ustanovení právního zástupce), však samy o sobě přípustnost
dovolání nezakládají a mohou se uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
K výtkám dovolatelky lze poznamenat, že podle ust. § 30 odst. 1 o.s.ř.
účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních
poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce,
jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat je
předseda senátu povinen účastníka poučit. Uvedeného poučení se žalované dostalo
v usnesení soudu prvního stupně ze dne 12.2.2003, č.j. 6 C 726/2002-31.
V daném případě dovolatelka požádala dne 26.2.2003 o osvobození od
soudních poplatků (pro odvolací řízení) a této žádosti bylo usnesením Okresního
soudu v Semilech z 27.2.2003, č.j. 6 C 726/2002-41, vyhověno; dovolatelka o
ustanovení právního zástupce nepožádala. Taktéž pro dovolací řízení byla
dovolatelka na základě své žádosti osvobozena od soudních poplatků a vzhledem k
tomu, že v dovolacím řízení je právní zastoupení povinné, byla v usnesení
Okresního soudu v Semilech ze dne 23.9.2003, č.j. 6 C 726/2002-65, nejen
osvobozena od soudních poplatků, ale k jejímu zastupování byl též ustanoven
advokát.
Nejvyšší soud s ohledem na to, že dovolání není přípustné, rozhodl
podle ust. § 243b odst. 5 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 218 písm. c)
o.s.ř. tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5
o.s.ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 tak, že žádný z
účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobci podle spisu žádné náklady
v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2004
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu