U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Z. V., zastoupeného Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem se sídlem Petrov nad Desnou 270, proti žalované M. L., zastoupené opatrovníkem V. L., právně zastoupené JUDr. Janou Špičkovou, advokátkou se sídlem v Zábřehu, Valová 301/16, o vyklizení bytu a o zaplacení částky 186.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 169/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. prosince 2014, č. j. 12 Co 417/2014-100, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. prosince 2014, č. j. 12 Co 417/2014-100, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť neobsahuje žádné relevantní údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř.).
Dovolání tak neobsahuje údaje o tom, které ze čtyř kritérií uvedených v ustanovení § 237 považuje dovolatel pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Vyjádřeno jinak, z okolností uvedených v dovolání (v celém jeho obsahu) nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak. Okolnost, že dovolatel nesouhlasil s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka (zde otázka jeho aktivní věcné legitimace, resp. otázka platnosti smlouvy o věcném břemenu) měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 a 3 o.s.ř.; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Navíc nelze přehlédnout, že dovolatel ve skutečnosti uplatnil rovněž nezpůsobilé důvody (jejichž prostřednictvím jednak namítl vady řízení a jednak se pokusil zpochybnit správnost /úplnost/ zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení otázky jeho aktivní věcné legitimace, resp. otázky platnosti smlouvy o věcném břemenu), byť i zde formálně argumentoval nesprávným právním posouzením věci.
Dovolací soud nepřehlédl dovolatelovo sdělení, že dovolání podává i proti nákladovému výroku napadeného rozsudku. Rovněž ve vztahu k tomuto výroku schází v dovolání vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Kromě toho však nelze ani opomenout, že tímto výrokem odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (odvolací soud potvrdil nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 15.826,80 Kč, a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 19.897,- Kč), takže přípustnost dovolání proti němu nelze opřít o ustanovení § 237 o.s.ř., neboť to vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2015
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu