26 Cdo 2968/2020-161
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce L. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Sobčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 545/166, proti žalovanému Bytovému družstvu XY, se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Veronikou Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, o přezkum neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 142/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2020, č. j. 11 Co 367/2019-115, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800 Kč k rukám JUDr. Veroniky Navrátilové, advokátky se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
specifikovaného bytu doručené žalobci dne 25. 5. 2018, změnil výrok o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - 238a o. s. ř.), tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o.
s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitkami, jimiž dovolatel zpochybnil správnost skutkových zjištění a hodnocení
provedeného dokazování soudem, zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, a vytýká-li odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může přitom dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237- 238a o. s. ř.). Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 11. 11. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu