26 Cdo 2969/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné městské části Praha 5, se sídlem v Praze 5, nám. 14. října 1381/4, IČO 00063631, proti povinné ARGO, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 7, IČO 44793804, zastoupené JUDr. Ondřejem Kafkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, vyklizením nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 22 E 8/2013, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 23 Co 325/2015-122, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. dubna 2015, č. j. 22 E 8/2013-99, takto:
I. Dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, č. j. 23 Co 325/2015-122, se odmítá.
II. Řízení o dovolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 4. 2015, č. j. 22 E 8/2013-99, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2015, č. j. 23 Co 325/2015-122, potvrdil usnesení Obvodního soud pro Prahu 5 ze dne 24. 4. 2015, č. j. 22 E 8/2013-99, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 10. 10. 2013, č. j. 22 E 8/2013-8, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2014, č. j. 23 Co 324/2014-60, i návrh na odklad tohoto výkonu rozhodnutí a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze v části, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu povinné na odklad provedení výkonu rozhodnutí, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále „o. s. ř.“ (viz čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), protože ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve zbytku dovolání povinné odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelka nevylíčila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), a nevymezila dovolací důvod způsobem uvedeným v § 241a odst. 3 o. s. ř. Z dovolání musí být zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je dle názoru dovolatelky splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelkou namítané vady řízení nemohou samy o sobě dovolací důvod či předpoklad přípustnosti dovolání založit. Za tohoto stavu dovolání povinné trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Povinná napadla dovoláním výslovně také usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 4. 2015, č. j. 22 E 8/2013-99. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).