26 Cdo 3037/2024-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci navrhovatele F. P., zastoupeného JUDr. Janem Malým, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Plotní 332/73, za účasti Společenství vlastníků jednotek domu XY, zastoupeného Mgr. Václavem Zelenkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, o změnu rozhodnutí přijatého schůzí shromáždění vlastníků ze dne 19. 11. 2021, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 37/2022, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2024, č. j. 9 Cmo 11/2024-74, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2024, č. j. 9 Cmo 11/2024-74, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2023, č. j. 72 Cm 37/2022-48, v části výroku II týkající se navrhovatele a nebytových prostor č. 201 a č. 301 a v nákladovém výroku III v poměru mezi navrhovatelem a účastníkem, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
1. Návrhem podaným u Městského soudu v Praze (soudu prvního stupně) dne 11. 2. 2022 (dále jen „Návrh“) se navrhovatel a původní navrhovatel b) P. K. domáhali, aby soud změnil a nahradil (zamítavá) usnesení č. 5 a 6 přijatá mimo zasedání shromáždění (per rollam) účastníka Společenství vlastníků jednotek domu XY (dále jen „Společenství“) dne 19. 11. 2021 tak, že Společenství schvaluje vybudování přípojky vodovodu, kanalizace a elektřiny k nebytovému prostoru č. 801 (dále též jen „usnesení č. 5“), a tak, že Společenství schvaluje vybudování přípojky vodovodu, kanalizace a elektřiny k nebytovému prostoru č. 101, 201, 301 (dále též jen „usnesení č. 6“).
2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 11. 2023, č. j. 72 Cm 37/2022-48, zastavil řízení v části, v níž se navrhovatel domáhal, aby soud změnil a nahradil usnesení č. 6 tak, že Společenství schvaluje vybudování přípojky elektřiny k nebytovému prostoru č. 201 a č. 301 (výrok I), a zamítl Návrh, aby soud změnil a nahradil usnesení č. 5 a 6 tak, že „Společenství (…) schvaluje vybudování přípojky vodovodu, kanalizace a elektřiny k nebytovému prostoru č. 801“ a že „Společenství (…) schvaluje vybudování přípojky vodovodu, kanalizace a elektřiny k nebytovým prostorům č. 201, č. 301 a č. 801“ (výrok
3. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 9. 7. 2024, č. j. 9 Cmo 11/2024-74, citované usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k němu potvrdil v rozsahu výroků II a III (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že navrhovatel a původní navrhovatel b) jsou členy Společenství, navrhovatel je pak vlastníkem nebytových jednotek č. 201 a č. 301 v domě a původní navrhovatel b) nebytové jednotky č. 801 v domě. V době od 27. 10. 2021 do 16. 11. 2021 proběhlo hlasování vlastníků jednotek v domě mimo zasedání shromáždění, jehož předmětem bylo i schvalování návrhu usnesení č. 5 na vybudování přípojek vodovodu, kanalizace a elektřiny k nebytovému prostoru č. 801, a návrhu usnesení č. 6 na vybudování stejných přípojek k nebytovým prostorám č. 101, 201 a 301. Návrhy těchto usnesení přitom nebyly vlastníky jednotek schváleny – v obou případech hlasovalo pro 11,41 %, proti 57,72 % a zdrželo se (nehlasovalo) 30,87 % vlastníků; navrhovatel a původní navrhovatel b) hlasovali pro.
5. Ztotožnil se i s právním posouzením soudu prvního stupně, že Návrh na přezkum napadených usnesení byl podán včas, navrhovatele a původního navrhovatele b) lze pokládat za přehlasované vlastníky ve smyslu § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění od 1. 7. 2020 (dále též jen „o. z.“), avšak právní úprava obsažená v § 1209 odst. 1, 2 o. z. neumožňuje soudu, aby svým rozhodnutím nahradil zamítavé usnesení usnášeníschopného shromáždění. V této souvislosti poukázal jednak na výčet způsobů, jimiž může soud uspořádat právní poměry vlastníků jednotek, jehož formulace uvedená v § 1209 odst. 2 o.
z. zjevně míří jen na „pozitivní“ rozhodnutí shromáždění, a nikoli též na rozhodnutí „negativní“, tj. zamítavá; dále na důvodovou zprávu, podle níž má být § 1209 odst. 1, 2 o. z. speciální úpravou vůči § 1139 o. z., který ingerenci soudu do poměrů spoluvlastníků v případě nedosažení potřebné většiny výslovně umožňuje; poté na zásadu, že právnické osoby jsou obecně nadány vnitřní autonomií a soudy jsou oprávněny zasahovat do jejich vnitřních věcí jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek, zákon však výslovně nedává soudu možnost nahradit svým rozhodnutím usnesení, které usnášeníschopné shromáždění nepřijalo pro nedosažení potřebné většiny; a konečně i na skutečnost, že nepřijetím návrhu usnášeníschopným shromážděním vzniká přehlasovanému vlastníkovi typově nejmenší újma, přičemž nejde o situaci, kdy by původce či podporovatel návrhu neměl šanci návrh na shromáždění silou své argumentace prosadit z důvodu, že členové společenství se o správu domu nezajímají a shromáždění proto není usnášeníschopné (případ řešený § 1209 odst. 3 o.
z.). K námitce navrhovatele, že soud prvního stupně rozhodl ve věci samé usnesením, nikoli rozsudkem, zdůraznil, že v řízení podle § 1209 o. z. jde vždy o ingerenci soudu do rozhodování shromáždění coby vnitřního (nejvyššího) orgánu společenství vlastníků jednotek – právnické osoby, a to včetně případů, kdy takováto ingerence není přípustná (jako v daném případě). Jde tak o řízení podle § 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 až 92 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.
ř. s.“), tedy řízení svým charakterem nesporné, v němž se podle § 25 odst. 1 z. ř. s. rozhoduje ve věci samé usnesením. Z vyložených důvodů usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II a III, pokud se týkají navrhovatele, potvrdil.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí spočívá na posouzení tam specifikovaných otázek, které nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Nesouhlasil zejména se závěrem odvolacího soudu, že předmětem přezkumu podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. může být jen „pozitivní“ rozhodnutí vlastníků jednotek. Měl naopak za to, že návrhem podle citovaného ustanovení je možné se domáhat, aby soud rozhodl o záležitosti týkající se správy domu a pozemku a uspořádal právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení, i v případě tzv. „negativních“ rozhodnutí a v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 26 Cdo 19/2024, podle něhož „neschválí-li shromáždění vlastníků navrženou opravu, lze jeho rozhodnutí přezkoumat pouze na základě žaloby přehlasovaného vlastníka v řízení podle § 1209 o. z.“ Zdůraznil, že výčet způsobů, jimiž může soud rozhodnout o návrhu podle § 1209 odst. 1 o. z., je v § 1209 odst. 2 o. z. vymezen jen demonstrativně a pouze jako doplněk pravidla, podle kterého soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Neobstojí ani úvaha odvolacího soudu, že nepřijetím (zamítnutím) návrhu usnášeníschopným shromážděním vzniká přehlasovanému vlastníkovi typově nejmenší újma, neboť v jeho případě se jasně ukazuje, že i zamítavé rozhodnutí shromáždění může podstatně zasahovat do práv a povinností dotčeného vlastníka jednotky; právě kvůli takovému rozhodnutí totiž nemůže své jednotky užívat k účelu, ke kterému mají podle prohlášení vlastníka sloužit (kancelář). Dále namítal, že projednávaný případ je třeba považovat za spor z právních vztahů v rámci právnické osoby a že v daném řízení by tak měly soudy postupovat podle občanského soudního řádu a ve věci samé rozhodovat rozsudkem, nikoli usnesením, jak to učinil soud prvního stupně. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo je změnil tak, aby usnesení č. 6 bylo přijato v části týkající se vybudování požadovaných přípojek do nebytových prostor č. 201 a 301.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se zabýval jeho přípustností.
8. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá otázka, zda řízení v této věci má charakter řízení sporného nebo nesporného. Tuto otázku totiž vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
9. V usnesení ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněném pod č. 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil právní názor, že s účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s. Z uvedeného právního názoru vycházela soudní praxe také v řízeních, v nichž se přehlasovaní vlastníci domáhali vyslovení (určení) neplatnosti usnesení shromáždění podle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1657/2018, uveřejněné pod č. 66/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3187/2019, či ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 26 Cdo 3168/2023), a aktuálně tak činí i při rozhodování o návrzích přehlasovaných vlastníků, jež se opírají o novelizované znění § 1209 o. z. (znění účinné od 1. 7. 2020), ze kterého vyplývá, že nesouhlasí-li přehlasovaný vlastník jednotky s usnesením shromáždění společenství vlastníků přijatým v záležitosti týkající se správy domu a pozemku, může se – stejně jako v poměrech předchozí právní úpravy – domáhat zejména určení neplatnosti přijatého usnesení, avšak – na rozdíl od dřívější právní úpravy – může také výjimečně navrhnout, aby soud o takové záležitosti přímo rozhodl, a to za podmínek upravených v § 1209 odst. 2 o. z. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 1065/23), a ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2201/2023].
10. Jestliže odvolací soud dovodil, že v této věci jde o řízení podle § 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 až 92 z. ř. s., tj. řízení svým charakterem nesporné, v němž se podle § 25 odst. 1 z. ř. s. rozhoduje ve věci samé usnesením, je jeho rozhodnutí výrazem standardní soudní praxe.
11. Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky, zda lze podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. (ve znění účinném od 1. 7. 2020) přezkoumat rozhodnutí vlastníků jednotek přijaté mimo zasedání shromáždění (per rollam), jímž pro nedosažení požadované většiny nebyla schválena (resp. byla zamítnuta) záležitost zařazená na pořad hlasování, neboť tato otázka již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a odvolací soud se od tohoto řešení v souzené věci odchýlil. Dovolání je proto i důvodné.
12. V již citovaném usnesení sp. zn. 26 Cdo 2201/2023 Nejvyšší soud mimo jiné vysvětlil, že byť v bytovém spoluvlastnictví obecně platí, že rozhodování vlastníků jednotek je zpravidla založeno na tzv. majoritě, znamenající, že byla-li dodržena zákonná procedura přijímání a rozhodnutí bylo řádně přijato většinou, musí se menšina tomuto rozhodnutí podřídit, ačkoli s ním nesouhlasí, mohou výjimečně nastat situace, kdy bude na místě, aby soud zasáhl do rozhodování společenství a uspořádal právní poměry vlastníků jednotek podle pravidel slušného uvážení, a to zejména v situacích, kdy by rozhodnutí většiny, mohlo pro přehlasovaného vlastníka hrozit těžkou újmou.
Odmítnutí soudní ochrany s poukazem na absolutně pojímaný princip majorizace by tak mohlo vést k zjevné nespravedlnosti. Půjde-li o takový případ, bude soud postupovat (s účinností od 1. 7. 2020) podle § 1209 odst. 2 o. z. obsahující podobnou úpravu jako § 1139 o. z., který upravuje možnost zásahu soudu do rozhodování spoluvlastníků. Řízení podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. je řízením, u něhož z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Tím je dána možnost soudu odchýlit se od podoby návrhu na vydání konkrétního rozhodnutí; soud sice bude vázán obsahovým vymezením rozhodnutí, které vlastník jednotky předložil soudnímu přezkumu, nicméně bude o něm moci rozhodnout odlišně od žalobního žádání.
Z textu § 1209 odst. 1, 2 o. z., ale ani z jeho smyslu a účelu, nevyplývá, že by se nemělo vztahovat na všechna rozhodnutí shromáždění, ustanovení se tedy musí vztahovat i na rozhodnutí „negativní“; úprava § 1209 odst. 3 o. z. dává soudu možnost rozhodnout namísto shromáždění pouze v situaci, kdy shromáždění nebylo usnášeníschopné, a proto rozhodnutí, která byla na jeho programu, nemohla být přijata. O situaci upravenou v § 1209 odst. 3 o. z. nejde v případě, že shromáždění se sešlo, bylo usnášeníschopné, ale pro přijetí rozhodnutí (které bylo na programu) nehlasovala požadovaná většina, tedy jinak řečeno návrh rozhodnutí byl rozhodnutím vlastníků zamítnut.
V takovém případě nejde ani o situaci, kdy by žádné rozhodnutí nebylo přijato (a proto nemohlo být soudem přezkoumáno) – rozhodnuto bylo, jen nikoliv s kladným výsledkem (např. podle programu shromáždění hlasovalo, zda bude opravena střecha – pro hlasovalo jen 42 % přítomných vlastníků, bylo tedy rozhodnuto, že se střecha opravovat nebude; popř. shromáždění hlasovalo o změně stanov, pro bylo jen 23 %, shromáždění tedy rozhodlo, že se stanovy měnit nebudou apod.). Opačný závěr by vedl k menší ochraně přehlasovaných vlastníků, kteří by se nemohli domáhat přezkoumání platnosti „negativních“ rozhodnutí, ani jejich náhrady.
I „negativním“ rozhodnutím však může dojít k závažnému zásahu do práv vlastníka a k vytvoření právních poměrů v rozporu s pravidlem slušného uvážení (ačkoliv dochází k masivnímu zatékání do jednotky pod střechou, dostatečná většina nesouhlasí s rekonstrukcí střechy apod.) vyžadující ingerenci soudu.
13. Nejde tedy v tomto případě o situaci, kdy nebylo přijato žádné rozhodnutí, jestliže o návrzích usnesení č. 5 a 6 bylo hlasováno (v období od 27. 10. 2021 do 16. 11. 2021) mimo zasedání shromáždění (per rollam), při němž vlastníci jednotek návrhy předmětných usnesení neschválily – v obou případech hlasovalo pro 11,41 %, proti 57,72 % a zdrželo se (nehlasovalo) 30,87 % vlastníků. Řečeno jinak, o návrzích usnesení č. 5 a 6 vlastníci jednotek při hlasování per rollam rozhodli a jejich většinovým stanoviskem bylo, že navrhovaná opatření [vybudování příslušných přípojek do jednotek navrhovatele a původního navrhovatele b)] se přijmout a realizovat nemají (návrhy usnesení č. 5 a 6 byly zamítnuty). Přitom dovolatel (navrhovatel) hlasoval pro schválení obou navržených usnesení a je tak ve vztahu k zamítavému rozhodnutí vlastnické většiny přehlasovaným vlastníkem ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z.
14. Pakliže za této situace soudy nižších stupňů zamítly Návrh v části týkající se dovolatele se závěrem, že nebyla splněna hmotněprávní podmínka pro uplatnění nároku na uspořádání poměrů vlastníků podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. v podobě existence přijatého „pozitivního“ usnesení vlastníků jednotek (v tomto
případě přijatého mimo zasedání shromáždění), nelze jejich právní posouzení věci pokládat za správné. 15. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil – v rozsahu vymezeném ve výroku tohoto usnesení – i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). 16. Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu