26 Cdo 3110/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně I. M., H. K., zastoupené JUDr. Jindrou Pavlíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Revoluční 1546/24, proti žalovaným 1/ P. M., P., a 2/ H. M., P., zastoupené Mgr. Alenou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Blanická 922/25, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Bytového družstva Hasova 2, se sídlem v Praze 4 – Modřanech, Hasova 3091/2, IČO: 25077988, zastoupeného obecným zmocněncem Ing. A. S., P., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 119/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 20 Co 392/2014-244, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Jindry Pavlíkové, advokátky se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Revoluční 1546/24, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. V poměru mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. V poměru mezi žalovanými a vedlejším účastníkem na straně žalobkyně nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 20 Co 392/2014-244 (k němuž se písemně vyjádřili vedlejší účastník na straně žalobkyně a žalobkyně prostřednictvím své advokátky), odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.
s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které ze čtyř kritérií uvedených v ustanovení § 237 považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Vyjádřeno jinak, z okolností uvedených v dovolání (v celém jeho obsahu) nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V této souvislosti však především nelze přehlédnout, že dovolatelka, a to i ve vztahu k přípustnosti dovolání, ve skutečnosti vycházela z občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012
Sb.; o tom svědčí její konstatování, že „dovolání je přípustné dle ust. § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. … napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam“. Evidentně tak přehlédla, že bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., musí dovolání vyhovovat náležitostem kladeným na tento mimořádný opravný prostředek občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. ledna 2013 (viz § 241a odst. 2 o. s. ř.).
Okolnost, že dovolatelka nesouhlasila s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka (zde otázka přisouzené bytové náhrady) měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 20. října 2015
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu