Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 3124/2012

ze dne 2015-04-15
ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3124.2012.1

26 Cdo 3124/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v exekuční věci oprávněné společnosti Bolognesse Limited, se sídlem Potrland House 23, Glacis Road, Gibraltar, zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zámecké 7, proti povinnému Ing. S. H., zastoupenému JUDr. Liborem Konečným, advokátem se sídlem Brno, Ptašinského 4, pro 11.115.487,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 8 Nc 6429/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2012, č. j. 26 Co 783/2009-398, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Povinný napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 19. 1. 2012, č. j. 26 Co 783/2009-398, jímž potvrdil výroky usnesení Okresního soudu ve Znojmě (soud prvního stupně) ze dne 24. 6. 2009, č. j. 8 Nc 6429/2007-223, kterými zamítl jeho návrh na úplné zastavení exekuce (exekuce byla zastavena jen ohledně částky 2.702,- Kč) a rozhodl o nákladech řízení o zastavení exekuce. Odvolací soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nejsou důvody pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g), h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2012 (dále též jen „o. s. ř.“), § 52 odst. 1, § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „e. ř.“), neboť na oprávněnou přešla vymáhaná pohledávka, a byla tak v řízení aktivně legitimována (ve smlouvě o postoupení byla pohledávka identifikována dostatečně určitě) a dluh nezanikl ani splněním.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Podmínkou řízení o návrhu na zastavení exekuce je její nařízení a trvání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, uveřejněné pod číslem 95/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže exekuce zanikla, k řízení o návrhu povinného na její zastavení podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g), h) o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1, § 55 odst. 1 e. ř.) již nejsou podmínky a řízení musí být podle ustanovení § 103, § 104 odst. 1 a § 254 odst. 1 o. s. ř. zastaveno.

Z obsahu spisu vyplývá (viz oznámení soudního exekutora o skončení exekuce ze dne 27. 9. 2012), že v průběhu dovolacího řízení byla exekuce provedena a zanikly účinky všech exekučních příkazů. Ke skončení exekuce a zániku pověření soudního exekutora (§ 51 písm. c/ e. ř.) došlo vymožením pohledávky, včetně jejího příslušenství.

Věcnému přezkoumání dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu tak brání nedostatek zvláštní podmínky řízení, spočívající v existenci trvání nařízené exekuce, a proto dovolací soud řízení o dovolání podle ustanovení § 103, § 104 odst. 1 věty první, § 254 odst. 1 a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 věta první a § 151 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že oprávněné podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. dubna 2015

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu