Judikát 26 Cdo 314/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10.03.2026
Spisová značka:26 Cdo 314/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.314.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E
26 Cdo 314/2026-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného Mgr. Evou Tykalovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/28, proti žalovaným 1) E. L., a 2) F. L., zastoupeným JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem se sídlem v Praze 5, Toyen 3410/1, o odstranění protiprávního stavu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 261/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2025, č. j. 11 Cmo 22/2024-207, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 553,90 Kč k rukám JUDr. Jakuba Fröhlicha, advokáta se sídlem v Praze 5, Toyen 3410/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 8. 2024, č. j. 75 Cm 261/2015-179, zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně „odstranit ze světlíku v levé části domu č. p. XY, ul. XY, umělohmotnou odtahovou rouru DN 160 oranžové barvy vedoucí z bytové jednotky v jejich společném jmění manželů č. 581/3 v domě č. p. XY na pozemku parc. č. XY, v obci XY, k. ú. XY“ (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 9. 2025, č. j. 11 Cmo 22/2024-207, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku I a změnil v nákladovém výroku II ohledně výše přisouzené náhrady nákladů řízení, jinak ho i v tomto výroku potvrdil (výrok I). Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 4. Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby současně na dvou na sobě nezávislých důvodech. 5. Předně se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, že žalovaní měli ke sporným stavebním úpravám souhlas potřebné většiny spoluvlastníků (vlastníků jednotek), neboť byly splněny podmínky, které pro rozhodování o dané záležitosti v rozhodné době (v roce 2013) vyžadoval § 11 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (první právní názor). Také dospěl k závěru, že žalobě na ochranu před neoprávněnými zásahy do vlastnického práva podle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“, nyní § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“, podané v této věci, nebylo možné vyhovět i proto, že žalobce se žalobním návrhem (tzv.
13) vyžadoval § 11 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (první právní názor). Také dospěl k závěru, že žalobě na ochranu před neoprávněnými zásahy do vlastnického práva podle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“, nyní § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“, podané v této věci, nebylo možné vyhovět i proto, že žalobce se žalobním návrhem (tzv. petitem) nedomáhal na žalovaných povinnosti zdržet se přesně vymezeného rušení, nýbrž povinnosti něco konat, a to přesto, že v souzené věci nelze na základě zjištěného skutkového stavu dovodit, že posuzovanou stavební činností došlo k rušivým zásahům, které by hrozily případným vznikem škody na zdraví či majetku, jak vyžadoval tehdejší § 417 odst. 2 obč. zák. (nyní jde o § 2901 – 2903 o. z.); současně nebylo ani tvrzeno, že by žaloba směřovala na zdržení se zásahu do vlastnického práva podle § 127 odst. 1 obč. zák., nyní § 1013 – 1028 o. z. (druhý právní názor). 6. Dovolatel předkládal k dovolacímu přezkumu otázky, které pokládá za dosud neřešené, a to 1) „otázku, zda lze v rámci společenství vlastníků jednotek rozhodovat i jiným způsobem, nežli prostřednictvím shromáždění vlastníků, dohody vlastníků nebo rozhodování per rollam, pokud takový způsob není upraven ani stanovami společenství vlastníků“, a 2) „otázku způsobu jednání spoluvlastníků, kteří mají ve spoluvlastnictví jednotku, při rozhodování o záležitostech, které s vlastnictvím souvisejí“. Oběma otázkami dovolatel zpochybnil (pouze) správnost prvního právního názoru (o odsouhlasení sporných stavebních úprav potřebnou většinou vlastníků jednotek), správnost druhého právního názoru (o nesplnění podmínek vyžadovaných k tomu, aby žalovaným mohla být uložena povinnost něco konat – zde odstranit sporné stavební úpravy) dovolatel nijak nenapadl. 7. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žalobě), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek téhož soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, uveřejněný pod č. 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 8. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. 9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 10. 3. 2026
Mgr. Lucie Jackwerthová
předseda senátu