26 Cdo 3171/2019-262 USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně SANATORIUM TROCNOV a.s., se sídlem v Praze 10, R. A. Dvorského 600, IČO 49241044, zastoupené JUDr. Olgou Šlehoferovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Charlese de Gaulla 800/3, proti žalovanému statutárnímu městu Karlovy Vary, se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 2035/21, IČO 00254657, zastoupenému JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jateční 2121/6, o zaplacení 1.823.277 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 406/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. prosince 2018, č. j. 18 Co 196/2018-210, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 363 Kč k rukám JUDr. Jany Wenigové, advokátky se sídlem v Karlových Varech, Jateční 2121/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
výroku II. o náhradě nákladů řízení jej zrušil a vrátil jej v této části soudu prvního stupně k dalšímu řízení [posléze odvolací soud usnesením ze dne 6. 8. 2019, č. j. 18 Co 91/2019-250, změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2019, č. j. 15 C 406/2013-232, a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 4.617 Kč (náklady spojené s právním zastoupením žalovaného nepovažoval za účelně vynaložené) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení]. Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (§ 237-238a o. s. ř.) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelka v dovolání z větší části jen rekapituluje zjištění a právní hodnocení soudů obou stupňů, s nímž nesouhlasí a zpochybňuje ho prostřednictvím skutkových námitek (zpochybňuje správnost a úplnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem); uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Rovněž vytýká-li odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237- 238a o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 9. 12. 2019