26 Cdo 3177/2021-113 USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce J. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Václavem Růžičkou, advokátem se sídlem v Křemži, Náměstí 35, proti žalované A. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ivanou Schönovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Českém Krumlově, Chvalšinská 236, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 C 116/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. dubna 2021, č. j. 19 Co 423/2021-80, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Václava Růžičky, advokáta se sídlem v Křemži, Náměstí 35, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
vymezenou bytovou jednotku do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatelka zpochybnila správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování (že předmětný
byt užívá na základě souhlasu žalobce), zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem (soudem prvního stupně) prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Pouze pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a jejich skutkové závěry odpovídají obsahu spisu.
Vytýká-li odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi námitkami a že své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, rovněž uplatnila takový jiný dovolací důvod. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.).
Způsobilý dovolací důvod (nesprávné právní posouzení) uplatnila dovolatelka námitkou, že odvolací soud v projednávané věci řádně neposoudil, zda výkon práva žalobce, který se domáhá vyklizení bytu, není v rozporu s dobrými mravy (resp. zneužitím práva) ve smyslu § 2 odst. 3, § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
Skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovité věci sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností případu může projevit určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) nebo zamítnutím žaloby; zamítnutí žaloby však má být až poslední možností – ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona – viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (judikatura přijatá k výkladu rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.
12. 2013, dále jen „obč. zák.“, je zásadně použitelná i při výkladu ustanovení § 2 odst. 3, § 8 o. z. – srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017). Z obsahu dovoláním napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud při rozhodování přihlédl ke všem rozhodným skutečnostem a náležitě se zabýval také otázkou, zda v projednávané věci je dán důvod pro určení delší lhůty k vyklizení. Jeho závěry nelze považovat za zjevně nepřiměřené, přičemž právě pouze v případě jejich zjevné nepřiměřenosti by je bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29.
5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Neshledal-li odvolací soud důvody pro určení delší lhůty k vyklizení, tím spíše pak nebyl dán důvod pro zamítnutí žaloby. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o
návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu