USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobců a) P. H., narozeného XY, bytem XY a b) I. H., narozené XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Ing. Pavlem Pikolou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Ve Skalách 2597/2, proti žalovaným 1) S. T., narozenému XY, bytem XY, a 2) K. T., narozené XY, bytem XY, zastoupeným Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, náměstí Václava Hanky 828, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 6 C 49/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. května 2021, č. j. 19 Co 58/2021-135, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 5. 2021, č. j. 19 Co 58/2021-135, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 1. 2021, č. j. 6 C 49/2020-83, kterým uložil žalovaným vyklidit pozemek p. č. st. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, pozemek p. č. XY a pozemek p. č. XY, vše zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY, pro k. ú. XY, obec XY, a to do 6 měsíců od právní moci rozsudku a žalobcům nepřiznal náhradu nákladů řízení; současně nepřiznal žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť trpí vadami, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o.
s. ř.
Dovolatelé sice uvádějí, že dovolání je přípustné podle § 237 věty poslední o. s. ř., „když dovolací soud by měl věc právně posoudit jinak“, ve skutečnosti však jen polemizují s právními závěry odvolacího soudu, aniž by bylo z obsahu dovolání zřejmé, která judikatura dovolacího soudu by měla být (podle mínění dovolatelů) postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. překonána. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o
návrhu dovolatelů na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 1. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu