26 Cdo 2066/2002
26 Cdo340/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva L., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Ing. J. K. a 2) M. K., o zaplacení částky 24.916,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 831/2000, o dovoláních žalovaných proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. listopadu 2001, č. j. 35 Nc 54/2001-135, a ze dne 30. května 2002, č. j. 30 Co 512/2001-146, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. listopadu 2001, č. j. 35 Nc 54/2001-135, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. května 2002, č. j. 30 Co 512/2001-146, se odmítá.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud nadřízený usnesením ze dne 21. listopadu 2001, č. j. 35 Nc 54/2001-135, ve smyslu § 16 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění novely provedené s účinností ode dne 1. 1. 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o. s. ř.) rozhodl o námitce podjatosti uplatněné žalovanými tak, že soudci Okresního soudu v Jablonci nad Nisou JUDr. L. T., Mgr. P. V., J. K., JUDr. R. S. a JUDr. J. B. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 C 831/2000.
Proti tomuto usnesení podali žalovaní dovolání, v němž vyslovili námitky proti závěru, že nebyly shledány důvody pro vyloučení uvedených soudců z projednávání a rozhodnutí věci.
Dalším usnesením ze dne 30. 5. 2002, č. j. 30 Co 512/2001-146, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací potvrdil usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (soudu prvního stupně) ze dne 15. 8. 2001, č. j. 9 C 831/2000-128, ve výrocích o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalovaným a o zamítnutí návrhu žalovaných na ustanovení zástupce pro řízení před soudem, a zrušil ve výroku o povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatek.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali žalovaní (nezastoupeni advokátem) dne 18. 7. 2002 k poštovní přepravě dovolání, které adresovali Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Vyjádřili v něm mimo jiné nesouhlas s postupem odvolacího soudu a názor, že mají podle jejich přesvědčení „nárok na bezplatného právního zástupce“.
Žalobce se k dovoláním nevyjádřil.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. Podle citovaného ustanovení tedy o uvedené otázce nerozhoduje krajský soud jako soud odvolací (nevydává rozhodnutí v odvolacím řízení), ale jako soud nadřízený. Pojem „nadřízený soud” je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud” jej tudíž zaměňovat nelze (srovnej též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8 pro rok 1996 pod pořadovým číslem 48). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod poř. č. 112, sešit č. 14, ročník 1997).
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. 11. 2001, č. j. 35 Nc 54/2001-135, zastavil (§ 104 odst. 1, § 243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 5. 2002, č. j. 30 Co 512/2001-146, bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o. s. ř.
O žádný z případů upravených v citovaných zákonných ustanoveních se však v této věci nejedná.
Přípustnost dovolání nemůže být podle § 237 o. s. ř. založena z toho důvodu, že usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků a o žádosti o ustanovení zástupce, a ani usnesení, jímž odvolací soud takové rozhodnutí potvrdil, není rozhodnutím soudu ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle § 238 a § 238a o. s. ř., protože toto ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravuje.
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o případ v tomto ustanovení uvedený.
Z výše uvedeného je zřejmé, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející zákonné ustanovení. Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 5. 2002, č. j. 30 Co 512/2001-146, podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl zabývat z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.
Vzhledem k tomu, že dovolání v posuzovaném případě není přípustné, soud prvního stupně nadbytečně usnesením ze dne 29. 7. 2002, č. j. 9 C 831/2000-155, vyzýval dovolatele, aby si zvolili zástupcem advokáta (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu