26 Cdo 342/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce O. s. b. d. T., zastoupeného advokátem, proti žalované E. G., o 113.639,-- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 18 C 166/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. listopadu 2003, č. j. 11 Co 626/2003-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. listopadu 2003, č. j. 11 Co 626/2003-23, byl ve výroku o lhůtě k plnění potvrzen rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 29. července 2003, č. j. 18 C 166/2003-17, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 113.639,-- Kč s dále specifikovanými poplatky z prodlení a náhradu nákladů řízení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná v zákonné lhůtě dovolání, v němž žádala, aby jí bylo umožněno zaplatit přisouzený dluh v přiměřených splátkách.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) poté, co zjistil, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení nepřipadá v této věci v úvahu již proto, že výrok o lhůtě k plnění (jakož i výrok o nákladech řízení) má povahu usnesení, kterým se nerozhoduje ve věci samé, tj. o opodstatněnosti nároku, který byl předmětem řízení.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o lhůtě k plnění (ani o nákladech řízení) není uvedeno mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Protože dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen pouze výrok rozsudku soudu prvního stupně o lhůtě k plnění, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 28 Odo 567/2003, uveřejněné pod č. C 1928 ve svazku 25 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu), Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř.), aniž se mohl zabývat námitkami v něm uplatněnými.
Žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měl proti žalované, která podala nepřípustné dovolání, právo (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.). Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. června 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.
předsedkyně senátu