26 Cdo 3439/2024-293
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobkyně VTP-M, spol. s r.o., se sídlem v Mnichovicích, Mirošovická 71, IČO 63072360, zastoupené JUDr. Zbyňkem Zapotilem, advokátem se sídlem v Praze 10, Ukrajinská 728/2, proti žalované PRAGOLET, s.r.o., se sídlem v Mnichovicích, Mirošovická 71, IČO 61499625, zastoupené JUDr. Martinem Doubravou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, U první baterie 643/1, o zaplacení částky 160 577 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 35 C 339/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, č. j. 23 Co 27, 28/2024-244, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 486 Kč k rukám JUDr. Martina Doubravy, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 6, U první baterie 643/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 160 577 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) z titulu nedoplatku na nájemném za rok 2020 z nebytových prostor, které si od ní pronajala nájemní smlouvou ze dne 30. 6. 2005 ve znění pozdějších dodatků (dále jen „Nájemní smlouva“).
2. Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 11. 2023, č. j. 35 C 339/2022-175, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 9.
3. K odvolání obou účastnic a JUDr. Zbyňka Zapotila Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. 23 Co 27, 28/2024-244, změnil rozsudek soudu prvního stupně, ve spojení s doplňujícím usnesením, tak, že žalobu zamítl (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II) a odmítl odvolání JUDr. Zbyňka Zapotila (výrok III).
4. Dovolání žalobkyně (dovolatelky) směřující (podle jeho obsahu – § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) proti měnícímu výroku I rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3 větou první) o. s. ř. Ke zpětvzetí dovolání ze dne 26. 7. 2024 (viz podání na č. l. 264 spisu), které učinil jménem žalobkyně Ing. Evžen Thöndel, CSc., přitom nepřihlížel (§ 41a odst. 3 o. s. ř.), neboť jak podle obsahu spisu, tak podle údajů zapsaných v obchodním rejstříku (Městského soudu v Praze, v němž je žalobkyně vedena v oddíle C, vložka 35875), Ing. Evžen Thöndel, CSc., není osobou, která je (resp. byla v době učinění uvedeného podání) oprávněna jednat za žalobkyni v občanském soudním řízení.
5. Odvolací soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěrům, že Nájemní smlouva je absolutně neplatná (a tuto neplatnost nemohly zhojit ani následně uzavírané dodatky) a že žalobkyni nelze požadované peněžité plnění přiznat ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož přes poučení, kterého se jí dostalo od soudu prvního stupně, nedoplnila tvrzení (a neoznačila důkazy k jejich prokázání) potřebná k posouzení, zda žalované na její úkor vůbec nějaké bezdůvodné obohacení vzniklo a (v kladném případě) v jaké výši.
6. Závěr o absolutní neplatnosti Nájemní smlouvy přitom založil současně na dvou na sobě nezávislých důvodech. Dotčenou smlouvu totiž považoval za absolutně neplatnou jednak z důvodu, že v jejím písemném textu nebyl dostatečně určitě vymezen předmět nájmu, a zároveň i z důvodu, že se svým obsahem (účelem nájmu) dostávala do rozporu se zákonným příkazem užívat stavby pouze k účelu, k němuž jsou stavebně určeny (kolaudovány).
7. Jen ve vztahu k druhému důvodu (právnímu názoru o rozporu mezi sjednaným účelem nájmu a stavebním určením objektu, v němž se měly nacházet pronajímané, leč v Nájemní smlouvě neurčitě vymezené, nebytové prostory) dovolatelka náležitě vylíčila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání – uvedla, že jde o právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, kterou současně specifikovala. Ve vztahu k prvnímu důvodu (právnímu názoru o neurčitém vymezení předmětu nájmu) je ovšem dovolání vadné, neboť dovolatelka sice namítala nesprávné posouzení příslušné právní otázky, k této otázce však (řádně) nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
8. V této souvislosti dovolací soud zdůrazňuje, že může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve vztahu k otázce určitosti vymezení předmětu nájmu v Nájemní smlouvě se takovéto údaje z obsahu dovolání nepodávají.
9. Pro úplnost dovolací soud dodává, že závěr odvolacího soudu, že žalobkyni nelze požadované peněžité plnění přiznat ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, dovoláním nikterak zpochybněn nebyl.
10. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žalobě), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
11. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich
obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod č. 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). 12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 14. 1. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu