26 Cdo 3490/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) doc. MUDr. J. B., CSc., b) Ing. H. P., c) BRISTOL spol. s r.o., se sídlem v Olomouci – část Město, Komenského 914/31, IČO 60323540, zastoupených Mgr. Martinem Chrásteckým, advokátem se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 1560, proti žalovaným 1) B. V., 2) L. V., o vyklizení bytové jednotky, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 418/2008, o odvolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. dubna 2010, č. j. 12 Co 115/2010-60, takto:
I. Řízení o odvolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. dubna 2010, č. j. 12 Co 115/2010-60, se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 29. dubna 2013, č. j. 12 Co 115/2010-60, odmítl odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. října 2009, č. j. 19 C 418/2008-56, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. září 2009, č.j. 19 C 418/2008-54 a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní opravný prostředek, výslovně označený jako odvolání.
Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen "o. s. ř.", neboť odvoláním napadený rozsudek byl vydán dne 29. dubna 2010.
Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o podání žalovaných doručeném soudu dne 31. 5. 2010 a doplněném podáním doručeným dne 3. 10. 2013, které lze podle jeho obsahu i výslovného označení považovat za odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. dubna 2010, č. j. 12 Co 115/2010-60 (srov. § 41 odst. 2, § 243c odst. 1 o. s. ř.), musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno.
Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (srov. § 10 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání je podle ustanovení § 201 o. s. ř. řádným opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 10a, § 236 odst. 1 o. s. ř.). Z citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího zákon odvolání nepřipouští.
Občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 85, či ze dne 27.
června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 139).
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů řízení o podaném odvolání pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 1, § 146 odst. 2 věta první a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní, kteří z procesního hlediska zavinili, že řízení o jejich podání bylo zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemají právo a žalobcům žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. listopadu 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á předsedkyně senátu