26 Cdo 3492/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové
ve věci žalobce S. K., P., zastoupeného Mgr. Michalem Pokorným, advokátem se
sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Lublaňská 507/8, proti žalované Správě
železniční dopravní cesty, státní organizaci, se sídlem v Praze 1 – Novém
Městě, Dlážděná 1003/7, IČ: 70994234, o určení neplatnosti zvýšení nájemného,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 217/2011, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č. j. 54
Co 101/2013-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č. j. 54 Co 101/2013-52, odmítl
podle § 243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.“),
neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.s.ř.,
přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas
(po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř.). Dovolání
především neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem dovolatel spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v
ustanovení § 237 o.s.ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. V
tomto ohledu v dovolání sice uvedl, že je podává „dle § 237 OSŘ, kdy v dané
věci odvolací soud rozhodl v téměř totožné věci rozdílně“, resp. – jak
konstatoval na jiném místě dovolání – proto, že napadené rozhodnutí „je v
rozporu s ustálenou judikaturou“, avšak takováto specifikace zmíněné obsahové
náležitosti nevystihuje ani jedno ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání
taxativně vypočtených v citovaném ustanovení. Vyjádřeno jinak, z okolností, z
nichž dovolatel (snad) usuzoval na přípustnost dovolání, nelze dovodit, že by v
souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů,
kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Pro úplnost
zbývá dodat, že případy zmíněné pod body 3/ a 4/ míří na situace, kdy je
zapotřebí sjednotit rozdílnou rozhodovací praxi dovolacího soudu či kdy
dovolací soud se má v dovolacím řízení odchýlit od (svého) právního názoru
vyjádřeného v jeho (dřívějším, resp. dřívějších) rozhodnutích (prostřednictvím
aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a
státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a
soudcích/, ve znění pozdějších předpisů); nedopadají tedy na situace, kdy v
dovolání je signalizován rozpor v rozhodovací praxi soudu nižšího stupně, jak
se snad dovolatel mylně domníval. Nad rámec řečeného dovolací soud připomíná, že navíc k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. (resp. jeho části), aniž
by bylo z dovolání zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva,
jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení
řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké
(konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud. Dovolací soud navíc zastává názor, že v dovolání ani není – způsobem uvedeným v
ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.
– vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného
právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. Z právě řečeného mimo
jiné vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění
skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Přitom
dovolací námitka, že „rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a velmi
překvapivé, kdy v obdobné věci soud cca měsíc před vydáním napadeného rozsudku
rozhodl zcela opačně“, ve skutečnosti představuje právě nezpůsobilý dovolací
důvod (snad vadu řízení) a není tudíž způsobilá uvedenému požadavku vyhovět.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2013
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu