26 Cdo 3492/2024-290
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v právní věci žalobce M. J., zastoupeného JUDr. Petrem Gallatem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Filištinská 145, proti žalované T. K., zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, Pernerova 444, o zrušení části uzavřeného smíru, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 74/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 9. 2023, č. j. 15 C 74/2020-221, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 5. 2024, č. j. 23 Co 343/2023-262, takto:
I. Dovolací řízení proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 9. 2023, č. j. 15 C 74/2020-221, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 5. 2024, č. j. 23 Co 343/2023-262, se odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Josefa Smutného, advokáta se sídlem v Pardubicích, Pernerova 444, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 5. 2024, č. j. 23 Co 343/2023-262, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích (soud prvního stupně) ze dne 5. 9. 2023, č. j. 15 C 74/2020-221, ve správném znění jeho výroku I tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Pardubicích o schválení smíru ze dne 15. 10. 2018, č. j. 17 C 114/2018-135, a to s účinností od 1. 6. 2021 do budoucna, v části, dle které byl žalovaný oprávněn výlučně užívat pozemek st. p. č. XY v obci a katastrálním území XY, jehož součástí je stavba – budova č. p. XY v XY ulici v XY, včetně vybavení a veškerého movitého zařízení (vyjma bytu se v této budově nacházejícího), to oproti platbě 25.000 Kč měsíčně, a dále rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v nákladovém výroku II
2. Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně i proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
3. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§ 104 odst. 1 ve spojení s § 243b o. s. ř.), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ani neupravil. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
4. Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm řádně vymezen dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Takový údaj se však v dovolání nenachází. Úkolem dovolacího soudu není, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. k vymezeným otázkám a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.
9. Dovolatel navíc právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje především prostřednictvím skutkových námitek (nedostatečné zjištění skutkového stavu a způsob a hodnocení důkazů odvolacím soudem). Uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
10. Jen pro úplnost lze uvést, že z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy a skutkové závěry soudů nejsou v rozporu s obsahem spisu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.).
11. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává [s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.)] názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. 12. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 3. 3. 2025
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu