26 Cdo 3502/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobců a) J.H., a b) J. H., proti žalovaným 1) K. K., a 2) K. K., zastoupeným advokátem , o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 101/2007 (dříve u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 272/2006), o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2007, č. j. 28 Co 24/2007-5, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 5. 2. 2007, č. j. 28 Co 24/2007-5, potvrdil usnesení ze dne 15. 12. 2006, č. j. 20 C 272/2006-3, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I.) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 3 jako soudu místně příslušnému (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci (nezastoupeni advokátem) dovolání, které odůvodnili nesprávným právním posouzením věci. Vyjadřují nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a navrhli, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci bylo dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vyslovení místní nepříslušnosti.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. a), b) a c) o. s. ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně (ne však ve věci samé) a nikoliv změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu, upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. § 238 odst. 1, § 238a odst. 1, § 239 o. s. ř.), neboť nejde o žádný z případů v nich vyjmenovaných.
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení. Za této situace Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. Přitom s přihlédnutím k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. bylo nerozhodné, že dovolatelé nebyli při podání dovolání zastoupeni advokátem.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2007
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r.
předsedkyně senátu