26 Cdo 3561/2023-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Mgr. Milana Edelmanna, advokáta se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Petržílkova 2707/38, IČO 66455189, správce pozůstalosti po zůstavitelce V. P., zastoupeného Mgr. et Mgr. Janou Taschnerovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Slapská 131, proti žalované S. c. s. r. o., o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 12/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 15 Co 75/2023-130, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. et Mgr. Jany Taschnerové, advokátky se sídlem v Berouně, Slapská 131, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 4. 2023, č. j. 15 Co 75/2023-130, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 12. 7. 2022, č. j. 16 C 12/2020-78, kterým uložil žalované vyklidit přízemní prostory budovy č. p. XY v XY – XY a vyklizené je předat žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku a zaplatit mu (v téže lhůtě) náhradu nákladů řízení ve výši 6.500 Kč; současně jí uložil zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 8.400 Kč.
2. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
3. Předně je třeba uvést, že právní posouzení věci odvolacím soudem (soudem prvního stupně) zpochybňuje dovolatelka především prostřednictvím skutkových námitek. Ve skutečnosti tak brojí zejména proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a proti jeho způsobu hodnocení důkazů, nabízí „svůj vlastní“ skutkový stav věci (že byla oprávněna předmětné prostory užívat, neboť její jednatelka a jediná společnice je nabyla na základě kupní smlouvy), vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů; skutkový základ sporu se však v dovolacím řízení nemůže měnit.
Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Ostatně skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad a odpovídají provedenému dokazování, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny (přípustné) důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil.
4. Vytýkala-li dovolatelka v této souvislosti odvolacímu soudu (soudu prvního stupně), že ji nepoučil podle § 118a o. s. ř. o tom, že netvrdila všechny rozhodné skutečnosti, resp. že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, a proto jí nelze přičítat k tíži, že kupní smlouvu předložila až v odvolacím řízení, přehlíží, že jeho rozhodnutí (resp. rozhodnutí soudu prvního stupně) není založeno na závěru o neunesení důkazního břemene. Postup podle § 118a o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li dosavadní tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci, není třeba účastníky podle § 118a o.
s. ř. poučovat (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1477/2019). Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně (č. l. 75) vyplývá, že byla poučena podle § 118b o. s. ř. o koncentraci řízení a následně i podle § 119a odst. o. s. ř., avšak uzavření kupní smlouvy ani netvrdila, ani neoznačila žádné důkazy k jejímu prokázání. Odvolací soud proto správně uzavřel, že nebyly naplněny předpoklady podle § 205a písm. c) a d) o. s. ř., aby žalovaná mohla až v odvolacím řízení uplatnit své tvrzení, že může užívat předmětné nemovitosti, neboť její jednatelka a jediná společnice disponuje kupní smlouvou na celou nemovitost – které neuplatnila u soudu prvního stupně, ač jí v tom nic nebránilo.
5. Námitkou, že napadené rozhodnutí je materiálně nevykonatelné (neboť jí ukládá vyklidit celé přízemí, ač užívá jen jeho část), nevymezuje žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, jen mu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237 - 238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.
6. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o
návrhu dovolatelky na odklad právní moci napadeného rozhodnutí.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 8. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu