26 Cdo 3586/2022-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně městské části Praha 4, se sídlem v Praze 4, Ocelíkova 672/1, IČO 00063584, zastoupené JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 317/5, proti žalované OPTIMAL AGENCY s.r.o., se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2156/10, IČO 07355173, zastoupené JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 87/95, o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 370/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2022, č. j. 70 Co 223/2022-104, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč k rukám JUDr. Vlasty Skálové, advokátky se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 317/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 4. 2022, č. j. 30 C 370/2021-72, uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizenou žalobkyni odevzdat jednotku č. 322/102 - jiný nebytový prostor, zapsanou na listu vlastnictví 6806, katastrální území Podolí, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, situovanou v 1. nadzemním a 1. podzemním podlaží domu č. p. 322 v Praze 4, ulice Podolská č. or. 21, do 15 dnů
od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 8. 2022, č. j. 70 Co 223/2022-104, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o.
s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně.
Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. například závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16).
Dovolatelka těmto požadavkům nedostála, neboť co do přípustnosti dovolání toliko uvádí, že dovolání „je souladné s § 237 o. s. ř.“. Z dovolání (posouzeného z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) není patrné, který z výše uvedených předpokladů považuje dovolatelka za splněný. Lze dodat, že úkolem dovolacího soudu pak není, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. k vymezeným otázkám a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolateky. Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovolání podává „v plném rozsahu“. Zastává však - s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s.
ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu