26 Cdo 361/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci
žalobců A) T. P., B) M. P., a C) M. J., jako právních nástupců původního
žalobce S. P., zemřelého dne 18. června 1993, zastoupených advokátem, proti
žalovanému městu H. n. M., zastoupenému advokátem, o uzavření dohody o vydání
nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 12/92, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2000, č.
j. 11 Co 1095/99-131, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2000, č. j. 11 Co
1095/99-131, pokud jím byl změněn zamítavý rozsudek Okresního soudu v Opavě ze
dne 29. dubna 1996, č. j. 7 C 12/92-58, v části výroku I. o uzavření dohody o
vydání domu čp. 228 v katastrálním území H. n. M. tak, že žalovanému byla
uložena povinnost uzavřít s žalobci dohodu o jeho vydání, každému z nich k
jedné ideální třetině, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dovolacího soudu) ze dne
27. září 1999, č. j. 2 Cdon 643/97-97, byl k dovolání žalobců zrušen rozsudek
Krajského soudu v Ostravě (odvolacího soudu) ze dne 12. listopadu 1996, č. j.
42 Co 250/96-79, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě (soudu
prvního stupně) ze dne 24. září 1996, č. j. 7 C 12/92-58, zamítající žalobu na
uzavření dohody o vydání nemovitostí – „domu čp. 228 (dále jen „předmětný dům
\") s parcelou č. 1 o výměře 607 m2 katastrálního území H. n. M.\", a věc byla
vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V citovaném rozsudku byl odvolací
soud zavázán právním názorem, že při uzavření kupní smlouvy ze dne 23. prosince
1960 byl vedle předpokladu tísně naplněn i druhý předpoklad, normovaný
ustanovením § 6 odst. 1 písm. g/ zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „restituční zákon\"),
tedy předpoklad nápadně nevýhodných podmínek. Nejvyšší soud – z důvodů podrobně
uvedených ve zrušujícím rozsudku – totiž dovodil, že v době uzavření kupní
smlouvy ze dne 23. prosince 1960 existovala možnost platně uzavřít kupní
smlouvu, v níž ujednaná kupní cena přesahovala cenu stanovenou podle cenového
předpisu, a poté – s přihlédnutím k tomuto závěru – usoudil na naplnění
předpokladu nápadně nevýhodných podmínek, neboť podle ničím nezpochybněných
skutkových zjištění měli prodávající v roce 1960 možnost nemovitosti prodat i
za kupní cenu 125.000,- Kč, resp. 150.000,- Kč, avšak ve skutečnosti je museli
prodat za úředně stanovenou cenu 68.000,- Kč.
V pořadí druhým rozsudkem ze dne 12. června 2000, č. j. 11 Co
1095/99-131, odvolací soud změnil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního
stupně tak, že žalovanému uložil povinnost uzavřít s žalobci dohodu o vydání
předmětného domu, každému z nich z jedné ideální třetiny, žalobu na uzavření
dohody o vydání „parc. č. 1 a parc. č. 3, zapsaných na LV 974 pro obec a kat.
území H. n. M. u Katastrálního úřadu v O., každému z jedné třetiny\", zamítl a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (před soudem
prvního stupně). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Ve vztahu k předmětnému domu odvolací soud – při vázanosti právním
názorem, přijatým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 1999, č. j. 2
Cdon 643/97-97 – rovněž dovodil, že kupní smlouva ze dne 23. prosince 1960 byla
kupujícími uzavřena i za nápadně nevýhodných podmínek. Současně vyjádřil názor,
že uvedený závazný právní názor mu již nedává další prostor k případnému
dokazování tak, jak to v odvolacím řízení navrhoval žalovaný.
Proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že
žalovanému uložil povinnost uzavřít s žalobci dohodu o vydání předmětného domu,
každému z nich z jedné ideální třetiny, podalo žalované město dovolání, v němž
uplatnilo dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností
od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.\"). Prostřednictvím
dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. namítlo, že odvolací soud
pochybil, neprovedl-li – s poukazem na závazný právní názor dovolacího soudu –
žalovaným navržené důkazy (výslech svědků F. Š., M. H. a K. H.), směřující ke
zpochybnění skutkového zjištění, že v roce 1960 mohli prodávající dané
nemovitosti prodat i za kupní cenu 125.000,- Kč, resp. 150.000,- Kč. V rámci
dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. pak namítlo nesprávnost
uvedeného skutkového zjištění a dovolacím důvodem podle § 241 odst. 3 písm. d/
o.s.ř. zpochybnilo správnost právního závěru, že kupní smlouva ze dne 23.
prosince 1960 byla uzavřena i za nápadně nevýhodných podmínek. Navrhlo, aby
dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná
ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12.
června 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č.
30/2000 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.\").
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že
dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240
odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241
odst. 1 a odst. 2 o.s.ř.) a je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.,
neboť směřuje proti té části měnícího výroku rozsudku o věci samé, v níž
odvolací soud uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobci dohodu o vydání
předmětného domu.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení
§ 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout
k vadám řízení uvedeným v § 237 odst. 1 o.s.ř. (jejich existence nebyla tvrzena
a ze spisu se nepodává) a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.). Dospěl k
závěru, že posléze uvedenou vadou je řízení v projednávané věci postiženo.
Podle § 243d odst. 1 věty první a druhé o.s.ř. jestliže dovolací soud zruší
rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o
věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení. Právní
názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný.
Rozhodování dovolacího soudu je založeno na kasačním principu. Proto, aby bylo
zajištěno, že právní závěry dovolacího soudu budou v dalším řízení respektovány
(nebudou pominuty), stanoví právní úprava, že právní názor vyslovený dovolacím
soudem ve zrušujícím rozhodnutí je závazný pro odvolací soud, popřípadě také
pro soud prvního stupně, bylo-li dovolacím soudem zrušeno i jeho rozhodnutí.
Uvedená vázanost právním názorem dovolacího soudu však neplatí v případě, kdy
došlo v dalším řízení ke změně skutkového základu, z něhož dovolací soud při
zaujetí (závazného) právního názoru vycházel. Právní názor obsažený ve
zrušujícím rozsudku dovolacího soudu totiž nutně vychází z určitého skutkového
základu, jehož východiskem bylo dokazování v nalézacím řízením (v řízení před
soudem prvního stupně, popřípadě před soudem odvolacím). Tento skutkový základ
se však může v řízení, které následuje po zrušení rozhodnutí odvolacího soudu
(soudu prvního stupně), v různých směrech změnit (zejména byla-li věc vrácena
až před soud prvního stupně). Jestliže bude dokazování potom dále doplňováno,
mohou účastníci přicházet s novými skutkovými tvrzeními a mohou nabízet i nové
důkazy. Je přirozené, že takto se může změnit skutkový základ, z něhož vycházel
právní názor dovolacího soudu. Tehdy již nelze dovozovat, že na základě takto
změněného skutkového stavu je nižší soud vázán právním názorem dovolacího
soudu. Zde naopak nastupuje povinnost soudu, který prováděl dokazování,
posuzovat samostatně, tj. bez vázanosti právním názorem dovolacího soudu,
výsledky nového důkazního řízení. Z toho plyne závěr, že vázanost nižších soudů
právním názorem dovolacího soudu platí jen za předpokladu, že se po zrušení
rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně) nezmění skutkový základ věci
natolik, že je vyloučena aplikace právního názoru dovolacího soudu na nový
skutkový základ (srov. Občanský soudní řád, Komentář, 3. vydání 1997,
nakladatelství C.H.BECK, strana 717, bod č. 5).
V projednávané věci bylo předmětem řízení vydání věcí, resp. uzavření dohody o
vydání věcí, podle restitučního zákona z důvodu normovaného ustanovením § 6
odst. 1 písm. g/ restitučního zákona, přičemž ve zrušujícím rozsudku ze dne 27.
září 1999, č. j. 2 Cdon 643/97-97, řešil dovolací soud otázku, zda kupní
smlouva ze dne 23. prosince 1960 byla kupujícími uzavřena rovněž za nápadně
nevýhodných podmínek. Právní názor, který tehdy dovolací soud zaujal ohledně
předpokladu nápadně nevýhodných podmínek, byl přijat na základě skutkového
základu, jehož východiskem byly tehdy ničím nezpochybněné výsledky tehdejšího
nalézacího řízení, mimo jiných rovněž zjištění, že vlastníci domu, tj. i S.
P., měli v úmyslu své nemovitosti prodat a že zájem o jejich koupi projevily
fyzické osoby a stát zastoupený tehdejším Místním národním výborem v H. Stát -
Místní národní výbor v H. s poukazem na ujednání o právu předkupním a právu
zpětného prodeje podle kupní smlouvy uzavřené dne 3. ledna 1924 mezi
prodávající obcí Podolí a kupujícími J. P. a M. P. nesouhlasil s prodejem
nemovitostí fyzickým osobám, které nabídly kupní cenu ve výši 125.000,- Kč
(manželé H.), resp. 150.000,- Kč (J. M.). Sluší se připomenout, že uvedená
skutková zjištění tehdejší dovolatelé logicky nezpochybnili především proto, že
šlo o zjištění, vyznívající v jejich prospěch. Navíc je ani zpochybnit nemohli,
neboť vzhledem k přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 2 o.s.ř. měli vedle
dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. (vady podle § 237 odst. 1
o.s.ř. však dovolatelé nenamítali a z obsahu spisu zjištěny nebyly) k dispozici
již pouze dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (nikoli tedy
dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.), který rovněž ve
skutečnosti uplatnili.
V řízení následujícím po zrušení rozsudku odvolacího soudu hodlal žalovaný
prostřednictvím důkazu výslechem svědků zpochybnit skutkové zjištění, že
fyzické osoby nabídly za nemovitosti částku 125.000,- Kč (manželé H.), resp.
150.000,- Kč (J. M.), tj. zjištění, na jehož základě přijal dovolací soud
právní závěr o naplněnosti předpokladu nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu §
6 odst. 1 písm. g/ restitučního zákona. U odvolacího jednání dne 24. ledna 2000
proto navrhl výslech svědků manželů H. (k otázkám, zda právnímu předchůdci
žalobců učinili nabídku na odkoupení nemovitostí a jakou nabízeli kupní cenu),
F. Š., tehdejšího předsedu Místního národního výboru v H. n. M., který za
kupujícího podepsal kupní smlouvu ze dne 23. prosince 1960 (k otázkám, zda
věděl o jiné nabídce na uzavření kupní smlouvy ohledně nemovitostí a zda byl
informován o nabízené kupní ceně) a manželů M., kteří měli jako potencionální
kupující nabídnout ještě vyšší kupní cenu. U odročeného odvolacího jednání dne
6. června 2000 pak navrhl výslech další svědkyně M. H., a to k možnosti
odkoupení předmětného domu manžely H. a M. Odvolací soud – s poukazem na to, že
závazný právní názor dovolacího soudu mu nedává další prostor k dokazování – u
odvolacího jednání dne 6. června 2000 konstatoval, že další důkazy v řízení
prováděny nebudou, a to přesto, že šlo o důkazy, po jejichž provedení mohlo
dojít ke změně skutkového stavu, který měl rozhodující význam pro posouzení
naplněnosti předpokladu nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu § 6 odst. 1
písm. g/ restitučního zákona. Tím řízení zatížil vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky
jej - aniž se z důvodu předčasnosti zabýval dalšími námitkami dovolatele,
podřazenými dovolacím důvodům podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. - zrušil
(§ 243b odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.) a podle § 243b odst. 2 věty
první o. s. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor uvedený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí soud
rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení
původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2001
JUDr. Miroslav F e r á k, v.r.
předseda senátu