26 Cdo 3699/2018-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, proti žalovaným 1) M. M., narozenému XY, a 2) E. M., narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Marcelou Kolibovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Třeboradická 755/9, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 197/2013, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2018, č. j. 28 Co 461/2017-167, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Dovolání žalovaných proti napadenému rozsudku odvolacího soudu, jímž potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 18. 7. 2017, č. j. 51 C 197/2013-143 (kterým jim uložil povinnost do jednoho měsíce od právní moci rozsudku vyklidit a vyklizený předat žalobci tam blíže
specifikovaný byt a rozhodl o náhradě nákladů řízení), a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (zřejmě i proto, že nesprávně vycházeli z přípustnosti dovolání upravené v o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012). Zpochybňují-li dovolatelé správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování, stejně jako namítají-li, že odvolací soud nepřihlédl ke všem námitkám uplatněným v řízení, uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 5. 3. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu