26 Cdo 3769/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně městské části Praha 2, se sídlem Praha 2, nám. Míru 600/20, zastoupené Mgr. Petrem Zachem, advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 7, proti žalovanému Ing. D. M., zastoupenému JUDr. Věrou Rýdlovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Dobronická 1257, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 140/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č. j. 29 Co 412/2007-71, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč, k rukám Mgr. Petra Zacha, advokáta se sídlem Praha 2, Karlovo nám 7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalovaný podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze (soudu odvolacího) ze dne 11. 12. 2007, č. j. 29 Co 412/2007-71, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 13. 11. 2006, č. j. 14 C 140/2006-40, kterým mu Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) uložil vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 8, sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, ve druhém podlaží domu č. p. 402, P. 10 v P. 2 (dále „předmětný byt“, resp. „byt“).
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 11. prosince 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Podle ustanovení § 243c odst. 2 o. s. ř. obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé; nejde tedy o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. a dovolání tak může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelem označená otázka zásadního právního významu – „posouzení skutečnosti, zda žádost jeho babičky o přijetí do domova důchodců … svědčí v souladu s ustanovením § 706 odst. 1 o. s. ř. (správně zřejmě obč. zák.) o tom, že mezi žalovaným a jeho babičkou neexistovala společná domácnost a že nedošlo mezi účastníky společné domácnosti k trvalému konsensu vytvořit trvalé časově neomezené životní společenství“ – přípustnost dovolání nezakládá, stejně tak jako dovolací námitky zpochybňující hodnocení provedených důkazů, neboť dovolatel jejich prostřednictvím uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), odst. 3 o. s. ř., které nejsou pro posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. relevantní. Dovolatel v podstatě předkládá vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu, oproti tomu, z něhož vycházel odvolací soud, a pokud namítá nesprávnost právního posouzení, pak toliko jako důsledek nesprávnosti (neúplnosti) skutkových zjištění. Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 2 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s ustanovením § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. července 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r. předsedkyně senátu