U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce městské části Praha 8, se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, zastoupeného Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, proti žalované M. K., o 44.393,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 180/2009, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2010, č. j. 58 Co 343/2010-122, takto:
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 13. 3. 2010, č.j. 25 C 180/2009-97, zamítl návrh žalované na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. 8. 2010, č.j. 58 Co 343/2010-122, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Aniž se zabývala jeho přípustností, vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 1997, pod č. 88). Přípustnost dovolání nezakládá ani § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno.
Lze – stejně jako v usneseních Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 139/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2006, pod číslem 64, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněném pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – uzavřít, že není přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o zamítnutí žádosti žalované o ustanovení zástupce z řad advokátů.
S ohledem na uvedené Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – „o. s. ř.“) bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost; bylo přitom nerozhodné, že žalovaná nebyla zastoupena v dovolacím řízení advokátem.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2011 JUDr. Miroslav Ferák, v. r. předseda senátu