26 Cdo 3828/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobců a) V. V., b) Z. V., proti žalovaným 1) M. J., 2) K. J., o umožnění užívání bytu, vedené u Okresního soudu Šumperku pod sp.zn. 9 C 112/2005, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. června 2008, č. j. 12 Co 341/2008-94,
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Šumperku (soud prvního stupně) usnesením ze dne 10. 4. 2008, č.j. 9 C 112/2005-78, odňal žalobcům osvobození od soudních poplatků (přiznané jim usnesením ze dne 25. 10. 2005, č.j. 9 C 112/2005-25), a to s účinností od zahájení řízení, tj. od 24. 5. 2005; současně zamítl žádost žalobců o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) usnesením ze dne 26. 6. 2008, č. j. 12 Co 341/2008-94, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci (nezastoupeni advokátem) podáním, jež je podle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) dovoláním.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena
v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o.s.ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. a), b) a c) o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně (ne však ve věci samé) a nikoliv změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/
o.s.ř.). Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu, upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. § 238 odst. 1, § 238a odst. 1, § 239 o.s.ř.), neboť nejde o žádný z případů v nich vyjmenovaných.
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. Přitom s přihlédnutím k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že dovolatelé nebyli v dovolacím řízení zastoupeni advokátem.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve pravomocně skončeno (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. října 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu