26 Cdo 390/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce města Valašské Meziříčí, se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 7, zastoupeného Mgr. Margaret Mikulovou, advokátkou se sídlem ve Valašském Meziříčí, Křížkovského 116, proti žalované E. K., zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Poláškova 2, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 256/2009, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2010, č. j. 11 Co 150/2010-48, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (soud prvního stupně) rozsudkem (pro uznání) ze dne 23. 12. 2009, č. j. 17 C 256/2009-9, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit „byt č. 9, sestávající ze dvou pokojů a příslušenství, nacházející se v domě č. p. 1412, ulice J. K. Tyla ve V.“, do patnácti dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 10. 2010, č. j. 11 Co 150/2010-48, rozsudek okresního soudu zrušil a řízení zastavil (žalobce vzal žalobu zpět) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Proti nákladovým výrokům usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (zastoupena advokátem) včasné dovolání, v němž – z důvodů tam uvedených – nesouhlasila s tím, že žalobce nebyl zavázán zaplatit jí vzniklé náklady řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. s. ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Zbývá dodat, že přípustnost dovolání nemůže být založena ani (nesprávným) poučením, že dovolání – i proti těmto nákladovým výrokům – je přípustné.
Lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2002, pod číslem 88 – uzavřít, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. 1. 2001 přípustné.
Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle § 243a odst. 1 věty první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl (pro nepřípustnost).
Dovolatelka podáním nepřípustného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, avšak žalobci náklady v dovolacím řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. března 2011
Doc. JUDr. Věry Korecká, CSc., v. r. předsedkyně senátu