U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v
právní věci žalobkyně MONT TD, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova
55/31, IČO: 26019795, zastoupené Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem v
Praze, Vodičkova 709/33, proti žalované Horizon Properties, s.r.o., se sídlem v
Bubenči, Mlýnská 22/4, IČO: 47121378, zastoupené JUDr. Vladimírem Szabo,
advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1021/70, o zaplacení částky
242.400,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 220/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č. j. 29 Co 556/2012-107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 12.947,- Kč k rukám JUDr. Vladimíra Szabo, advokáta se sídlem v
Praze 4, Jeremenkova 1021/70, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým potvrdil výrok rozsudku
Obvodního soud pro Prahu 1 ze dne 17. 5. 2012, č. j. 31 C 220/2010-66, jímž
zamítl žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 9.445,- Kč, není přípustné,
neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a
nejednalo se o vztah ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztah nebo o
věc uvedenou v § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění zákona č. 404/2012 Sb. účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.” (§
238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl dovolání žalobkyně i proti
výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým potvrdil výrok rozsudku soudu prvního
stupně, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 195.000,- Kč s úroky z prodlení,
neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí
dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím
řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je
dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje
za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu
ustanovení § 237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8.
2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013).
Dovolatelka navíc uplatnila nepřípustný dovolací důvod. Podle § 241a odst. 1 o.
s. ř. lze dovoláním napadnout jen nesprávné právní posouzení věci, namítá-li
však dovolatelka, že odvolací soud nesprávně zjistil obsah nájemní smlouvy,
zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem i prostřednictvím námitek
skutkových.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. ledna 2014
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu