26 Cdo 3950/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce V. Z., zastoupeného Mgr. Martinem Láníkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalovanému Mgr. P. B., advokátu se sídlem v Praze 4, Nad malým mýtem 615/4, insolvenčnímu správci dlužníka Heřmanův dvůr s. r. o., se sídlem v Praze 1, Zlatnická 1582, IČO 27611680, o ochranu rušené držby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 180/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. července 2015, č. j. 17 Co 245/2015-63, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 6. 2015, č. j. 21 C 180/2015-27, kterým zamítl návrh žalobce, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se zásahů do žalobcovy držby nájemního práva k tam specifikované bytové jednotce.
Dovolání žalobce není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), neboť směřuje proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 243f odst. 3) odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. ledna 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu