26 Cdo 4086/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka
Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v
exekuční věci oprávněného Ing. J. Č., zastoupeného JUDr. Lucií Pražákovou,
advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní č. 961/25, proti povinným 1) Ing. P.
Š., a 2) V. Š., zastoupeným JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem v
Hradci Králové, Střelecká č. 437/4, pro 682.660,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 57 EXE 1098/2012, o dovolání povinných
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2014, č. j. 26 Co
153/2014-146, takto:
Usnesení krajského soudu v části, kterou bylo potvrzeno usnesení Okresního
soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2014, č. j. 57 EXE 1098/2012-97, ve výroku I.,
kterým se zamítá návrh povinných ze dne 21. 1. 2014 na zastavení exekuce
nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 9. 2012, č. j. 57 EXE
1098/2012-19, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2014, č. j. 57
EXE 1098/2012-97, ve výroku I., kterým se zamítá návrh povinných ze dne 21. 1.
2014 na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne
24. 9. 2012, č. j. 57 EXE 1098/2012-19, se zrušují a věc se vrací Okresnímu
soudu v Kladně k dalšímu řízení.
Na návrh oprávněného Okresní soud v Kladně ze dne 24. 9. 2012, č. j. 57 EXE
1098/2012-19, nařídil podle „vykonatelného“ rozhodnutí, které vydal Městský
soud v Praze dne 7. 2. 2006, č. j. 50 Cm 472/2002-254, k uspokojení pohledávky
oprávněného, kterou jsou povinní povinni zaplatit společně a nerozdílně ve výši
682.660,- Kč s úrokem ve výši 6 % ročně z částky 682.660,- Kč od 1. 1. 1996 do
zaplacení a pro náklady exekuce oprávněného a soudního exekutora, které budou v
průběhu řízení stanoveny; provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr.
Ivo Luhana, Exekutorský úřad Praha 1.
Povinní podáním ze dne 21. 1. 2014 navrhli úplné zastavení exekuce a současně s
tím odklad jejího provedení. Své návrhy odůvodnili tím, že jsou věřitelé
oprávněného a jejich pohledávka ve výši 2.584.508,- Kč výrazně převyšuje
pohledávku oprávněného, která je předmětem vymáhání v této exekuci. Oprávněný s
návrhem na zastavení exekuce a na její odklad nesouhlasil. Pověřený soudní
exekutor návrhu povinných na zastavení a odklad exekuce nevyhověl a postoupil
jej Okresnímu soudu v Kladně, který poté usnesením ze dne 24. 2. 2014, č. j. 57
EXE 1098/2012-97, zmíněný návrh povinných na zastavení exekuce zamítl; stejně
tak zamítl i návrh povinných na odklad exekuce. Uvedl, že povinní dne 15. 11.
2013 oprávněného dopisem vyzvali k úhradě pohledávky, která „výrazně“ převyšuje
částku vymáhanou v tomto exekučním řízení. O důvodu zastavení exekuce se proto
dozvěděli nejpozději dne 15. 11. 2013. Z uvedeného důvodu tak podání návrhu na
zastavení exekuce doručené dne 27. 1. 2014 soudnímu exekutorovi bylo podáním
opožděným a není zde žádný jiný důvod k zastavení exekuce, k němuž by soud měl
přihlížet z úřední povinnosti. Ve vztahu k návrhu na odklad exekuce dospěl k
závěru, že tento nelze povolit ani z jednoho z důvodů uvedených v ustanovení §
266 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
K odvolání povinných Krajský soud v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. 26 Co
153/2014-146, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. K povinným tvrzenému
zániku vymáhané pohledávky započtením uvedl, že dopis povinných ze dne 15. 11.
2013 s výzvou k plnění byl oprávněnému doručen dne 18. 11. 2013, splatnost
pohledávky podle výzvy nastala dne 25. 11. 2013. Poté bylo jen na povinných,
kdy učiní kompenzační projev, „jehož zpětné účinky by vždy musely nastat ke dni
25. 11. 2013“. Jestliže by tedy byly splněny předpoklady k započtení vzájemných
pohledávek účastníků řízení a k započtení došlo, pak by se povinní o důvodu
zastavení dozvěděli nejpozději dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k
plnění, tzn. dnem 26. 11. 2013. Soud prvního stupně proto postupoval správně,
když se věcnou oprávněností započtení nezabýval a nejprve posuzoval splnění
lhůty k podání návrhu na zastavení podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), která
v tomto případě dodržena nebyla, neboť návrh povinných na zastavení exekuce byl
podán až dne 27. 1. 2014. Protože k zastavení exekuce nedošlo, nebyly splněny
ani podmínky pro odložení provedení exekuce ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2
o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadli povinní v celém rozsahu dovoláním, z jehož
obsahu však vyplývá, že zpochybňují pouze usnesení odvolacího soudu v části, v
níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku, jímž
Okresní soud v Kladně zamítl návrh povinných na zastavení exekuce. Tou částí
výroku usnesení odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního
stupně, jímž Okresní soud v Kladně zamítl návrh povinných na odklad exekuce, se
proto dovolací soud nezabýval. Povinní mimo jiné namítají, že závěry soudu
odvolacího, stejně jako soudu prvního stupně, ohledně včasnosti, resp.
opožděnosti podání návrhu na zastavení exekuce nejsou správné, protože za
jediné datum, které lze považovat za počátek lhůty k podání návrhu na zastavení
exekuce, je možné považovat den, kdy byla povinným doručena, resp. vrácena
doručenka od dopisu adresovanému oprávněnému, v němž povinní provedli zápočet
své pohledávky vůči pohledávce oprávněného. Nehledě na to, že i kdyby jejich
návrh na zastavení exekuce byl podán opožděně, měl soud prvního stupně tento
návrh projednat i po uplynutí lhůty podle ustanovení § 55 odst. 1 ex. řádu,
neboť zamítnutí návrhu v tomto případě není automatické, přičemž odkázali na
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013.
Odvolací soud, ani soud prvního stupně, se však po obsahové stránce návrhem
povinných na zastavení exekuce nezabývaly. Navrhují proto, aby Nejvyšší soud
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. 26 Co 153/2014-146,
a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2014, č.
j. 57 EXE 1098/2012-97, zrušil a věc vrátil zpět Okresnímu soudu v Kladně k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání
projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníky řízení) ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti
kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací
soud se při řešení právní otázky (zda lze zastavit exekuci i přesto, že návrh
na její zastavení nebyl podán ve lhůtě podle ustanovení § 55 odst. 1 ex. řádu)
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.; srov.
níže citované rozhodnutí), přezkoumal napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení
§ 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 55 odst. 1 ex. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, který
je třeba v posuzované věci použít vzhledem k ustanovení Čl. IV. bodu 1 zákona
č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a další související zákony, návrh na zastavení
exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu
zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u exekutora, který vede
exekuci.
Povinný má podat u soudního exekutora návrh na zastavení exekuce do 15 dnů ode
dne, kdy se o důvodu k zastavení dozvěděl. Učiní-li tak až po uplynutí této
lhůty a doloží-li ke svému návrhu důkazy prokazující důvod zastavení exekuce,
neznamená to, že by nebyly vůbec splněny předpoklady pro zastavení (i částečné)
exekuce. Z ustanovení § 55 ex. řádu vyplývá pouze to, že exekuci nemůže
zastavit soudní exekutor. Jestliže soudní exekutor nemůže či nehodlá vyhovět
návrhu na zastavení exekuce, postoupí věc exekučnímu soudu a soud je povinen se
zabývat důvodem zastavení exekuce a rozhodnout (i bez návrhu) o zastavení
exekuce (srov. § 55 odst. 4 ex. řádu, který obsahově odpovídá ustanovení § 269
odst. 1 o. s. ř.). Lhůta 15 dnů uvedená v ustanovení § 55 odst. 1 ex. řádu není
lhůtou prekluzivní ("propadnou"), její smysl spočívá v tom, že vede povinné k
tomu, aby podávali návrh na zastavení exekuce "včas" a exekuci neprodlužovali;
vyplývají-li však z listin předložených povinným k návrhu na zastavení exekuce
skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení exekuce, je soud povinen k nim
přihlédnout a i o opožděném návrhu věcně rozhodnout (k tomu srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013, uveřejněné pod
číslem 52/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Od tohoto právního
názoru dovolací soud nemá důvod se odchýlit.
S ohledem na shora uvedené, dospěl-li odvolací soud k závěru, že důvod k
zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. není dán jen
pro to, že návrh na zastavení exekuce povinným „nebyl“ podán ve lhůtě 15 dnů
podle ustanovení § 55 odst. 1 ex. řádu, aniž by se tímto návrhem věcně zabýval,
je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné; Nejvyšší soud České
republiky proto napadené usnesení v části, kterou bylo potvrzeno usnesení
Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2014, č. j. 57 EXE 1098/2012-97, ve
výroku I., kterým se zamítá návrh povinných ze dne 21. 1. 2014 na zastavení
exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 9. 2012, č. j.
57 EXE 1098/2012-19, podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem
k tomu, že důvody, pro které byla zrušena napadená část usnesení odvolacího
soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v dotčené
části (ve výroku I.) i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně
(Okresnímu soudu v Kladně) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první a druhá
o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém
rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a
dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o.
s. ř.), jestliže o nákladech exekuce nebude rozhodováno ve zvláštním režimu (§
87 a následující ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu