U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové
ve věci žalobce Pozemkového fondu České republiky, se sídlem Praha 3, Husinecká
1024/11a, zastoupeného JUDr. Charlottou Hanzlíkovou, advokátkou se sídlem Zlín,
Na Výsluní 5351, proti žalovanému V. S., o zaplacení částky 35.907,50 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 11 C 93/2003, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. června
2009, č. j. 14 Co 534/2008-173, ve znění opravného usnesení ze dne 25. června
2009, č. j. 14 Co 534/2008-178, a usnesení ze dne 25. června 2009, č. j. 14 Co
534/2008-180, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 4.383,- Kč k rukám JUDr. Charlotty Hanzlíkové, advokátky se
sídlem Zlín, Na Výsluní 5351, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Okresní soud v Břeclavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 5. 2007, č.
j 11 C 93/2003-128 (poté, co jeho rozsudek ze dne 11. 2. 2004, č. j. 11 C
93/2003-46, byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Krajského soudu v Brně
ze dne 23. 11. 2006, č. j. 14 Co 189/2006-97, a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení), zamítl žalobu na zaplacení částky 35.907,50 Kč spolu se zde
specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.); současně nepřiznal účastníkům
právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), rozhodl o vrácení soudního
poplatku žalobci (výrok III.) a přiznal odměnu právnímu zástupci žalovaného
(výrok IV.).
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 6. 2009, č. j. 14 Co
534/2008-173, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 6. 2010, č. j. 11 C
93/2003-178, a usnesení ze dne 25. 6. 2009, č. j. 14 Co 534/2008-180, změnil
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalovanému uložil povinnost
zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 35.907,50 Kč spolu
se zde specifikovanými úroky z prodlení; dále rozhodl o nákladech řízení před
soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný – nezastoupen advokátem –
dovolání, v němž vyjádřil nesouhlas s uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu. Žalobce se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího
soudu, vyvracel námitky žalovaného na navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto,
případně zamítnuto. Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 25. června 2009, Nejvyšší soud České
republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a o něm rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”). Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu
oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), že však nejsou dány
podmínky pro jeho věcné projednání. Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 o.s.ř. plyne, že dovolatel
(fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem
(příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se
dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není
možno o dovolání věcně rozhodnout. Jak vyplývá z ustanovení § 241 odst. 4
o.s.ř., požadavek povinného zastoupení není naplněn jen tím, že si dovolatel
zvolí zástupcem advokáta (popř. je mu ustanoven soudem). Součástí povinného
zastoupení je i to, že dovolání musí být sepsáno tímto advokátem. Jestliže si
dovolatel zvolí advokáta (popř. jestliže je mu advokát ustanoven soudem) až
poté, co sám podal dovolání, je nezbytné ke splnění požadavku povinného
advokátního zastoupení, aby advokát již učiněné podání nahradil nebo doplnil
vlastním podáním či se s původním podáním alespoň písemně nebo ústně do
protokolu ztotožnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp.zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné pod číslem 64 v časopise Soudní judikatura 6/2000). Pokud se tak nestane, podmínka povinného advokátního zastoupení není splněna. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví. V posuzované věci podal žalovaný dne 6. 10. 2009 včasné dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu. Ustanovený advokát Mgr. Martin Pisarovič ve dvouměsíční
dovolací lhůtě (§ 240 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 241b odst. 3 věty
druhé za středníkem o. s. ř.), počítané od 5. 12. 2009 (právní moc usnesení
odvolacího soudu ze dne 26. 10. 2009, č. j. 11 C 9/2003-195) dovolání sepsané
samotným žalovaným nenahradil vlastním podáním, jeho podání nedoplnil a ani se
s ním písemně či ústně do protokolu neztotožnil (byť k tomu byl navíc vyzván
usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 1. 2010, č.j.
11 C 93/2003-197). K
doplnění dovolání podanému přímo u soudu prvního stupně (takřka po šesti
měsících od právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) dne 15. 2. 2010
nelze přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp.zn. 30
Cdo 2858/2006). Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §
241 odst. 1 věty první o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 241 odst. 4 o.s.ř. nebyla přes opatření provedené soudem prvního stupně ve dvouměsíční lhůtě podle
§ 241b odst. 3 o.s.ř. splněna (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp.zn. 26 Cdo 853/2010 /ústavní stížnost podanou proti citovanému
usnesení Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 2794/10/). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle § 243c odst. 1 a
§ 104 odst. 2 o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 o.s.ř. a zavázal
žalovaného, který zavinil zastavení dovolacího řízení, k náhradě nákladů
dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k
dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v
částce 3.352,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4. ve spojení s § 10 odst. 3,
§ 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve
znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši
300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 730,- Kč
představující 20 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. července 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu