Judikát 26 Cdo 432/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10.03.2026
Spisová značka:26 Cdo 432/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.432.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E
26 Cdo 432/2026-126
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové, v právní věci žalobkyně H. M., zastoupené Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, proti žalované I. S., o 182.750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 20 C 169/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 9. 2025, č. j. 69 Co 189/2025-94, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:
1. Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 13. 8. 2024, č. j. 20 C 169/2024-88, odmítl žalobu ze dne 3. 7. 2024 ve znění podání ze dne 10. 7. 2025 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) usnesením ze dne 26. 9. 2025, č. j. 69 Co 189/2025-94, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 -§ 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. 4. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“)], nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází a nelze jej zjistit ani z jeho obsahu.
má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází a nelze jej zjistit ani z jeho obsahu. Dovolatelka brojí proti závěrům odvolacího soudu, aniž by bylo z jejího podání zřejmé, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve vztahu k právní otázce, na níž je napadené rozhodnutí založeno (splnění podmínek pro odmítnutí žaloby). Dovolatelka pouze obecně uvádí, že se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, aniž by však jakkoliv (alespoň) naznačila, s jakou judikaturou má být rozhodnutí odvolacího soudu konfrontováno. Pro úplnost lze dodat, že důvody uváděné v dovolání se zcela míjí s obsahem napadeného rozhodnutí. 5. Má-li dovolatelka za to, že jí postupem nižších soudů bylo odepřeno právo na spravedlivý proces a na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř., k jejíž nápravě je určena žaloba pro zmatečnost. Dovolací soud může sice přihlédnout ke zmatečnostním vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., avšak pouze za podmínky, že je dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. 6. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. 3. 2026
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu