26 Cdo 4397/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou
Brzobohatou v právní věci žalobce města Kaplice, se sídlem v Kaplici, Náměstí
70, IČO 00245941, zastoupeného JUDr. Evou Machovou, advokátkou se sídlem v
Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, proti žalované J. D., zastoupené JUDr.
Jaroslavem Adamem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, o
vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C
42/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 19. května 2015, č. j. 8 Co 910/2015-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 3.388 Kč k rukám JUDr. Evy Machové, advokátky se sídlem v Českých
Budějovicích, Na Sadech 2033/21, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým změnil rozsudek
Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 5. 3. 2015, č. j. 5 C 42/2015-21, tak,
že uložil žalované vyklidit tam specifikovaný pozemek a zaplatit náklady řízení
před soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3)
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.),
jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v
dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhý odkaz na ustanovení § 237
o. s. ř., ani to, že „právní otázka vyřešená odvolacím soudem má být dovolacím
soudem posouzena jinak“. Žádost, aby „vyřešená právní otázka v této věci byla
dovolacím soudem posouzena jinak“, totiž významově neodpovídá (ve smyslu § 237
o. s. ř.) požadavku, aby dovolací soud posoudil právní otázku, na níž je
rozhodnutí založeno, „jinak“ než odvolací soud [srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (ústavní stížnost
proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1.
2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013), ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013,
uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Z
dovolání musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo
procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit
postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je
dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje
za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo
procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování
dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je za dosud neřešené), případně, při
jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní
otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného
nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit
postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. března 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu