26 Cdo 440/2023-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce F. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ondřejem Mikulášem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/10, proti žalované J. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, o zaplacení částky 957.750 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 16/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022, č. j. 69 Co 95/2022-89, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.052,40 Kč k rukám Mgr. Ondřeje Mikuláše, advokáta se sídlem v Praze, Na Hřebenech II 1718/10, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, č. j. 69 Co 95/2022-89, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 2. 6. 2022, č. j. 25 C 16/2022-61, v odvoláním napadených výrocích, jimiž uložil žalované zaplatit žalobci 674.379,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 24. 11. 2021 do zaplacení a 281.620,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 2. 6. 2020 do zaplacení a náklady řízení ve výši 160.962,50 Kč; současně jí uložil zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 30.104,80 Kč. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. odmítl, neboť není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné. Odvolací soud (soud prvního stupně) posoudil otázku, zda žalobce plnil vědomě nedluh ve smyslu § 2997 odst. 1 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci. Podle ustálené judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.
1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017, na který poukazovala i dovolatelka) podstatou liberačního důvodu upraveného v § 2997 odst. 1 větě druhé o. z. je vědomé plnění bez právního důvodu, a podmínky jeho aplikace se tak logicky vylučují s přítomností omylu, tj. nesprávného přesvědčení ochuzeného, že plněním vyrovnává svůj dluh vůči obohacenému. Předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom, že nemá povinnost plnit. Musí se jednat o vědomost prokázanou, nikoliv jen presumovanou.
Nepostačuje, že ochuzený měl a mohl vědět, že plní nedluh, a stejně tak je irelevantní, že si omyl o existenci dluhu sám zavinil. Pro uplatnění daného liberačního důvodu je třeba postavit najisto, že plnitel neměl žádných pochybností, že jej k poskytnutí sporných hodnot nic nezavazuje, respektive je nutno bezpečně vyvrátit, že bylo plněno v mylném domnění o existenci smlouvy mezi stranami. Není-li ten, kdo se liberačního důvodů dovolává, s to podat důkaz naznačené skutečnosti, není uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení znemožněno.
Dovolatelka navíc zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem také prostřednictvím skutkových námitek (že žalobce neměl žádných pochybností o tom, že jej k poskytnutí sporné částky nic nezavazuje); nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování. Brojí tak proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a proti jeho způsobu hodnocení důkazů, nabízí „svůj vlastní“ (jiný) skutkový stav věci, vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů a uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o.
s. ř.
Podle zjištění soudů nižších stupňů (jež nelze v dovolacím řízení zpochybnit; ostatně skutková zjištění odpovídají obsahu spisu a nevykazují jakýkoliv nesoulad) žalobce platbu provedl, aby se vyhnul zahájení exekučního řízení pro případ, že by žalovaná započtení (jak to již v minulosti učinila) zpochybnila. Za situace, kdy již dříve (v jiném řízení) soud nepřihlédl k započtení, které učinil vůči pohledávce žalované pro jeho neurčitost, nelze uzavřít, že neměl žádné pochybnosti o tom, že jej k plnění nic nezavazuje a že vědomě plnil nedluh ve smyslu § 2997 odst. 1 věty druhé o. z.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu