Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 4423/2014

ze dne 2015-08-11
ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.4423.2014.1

26 Cdo 4423/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké,

CSc., v exekuční věci oprávněného Společenství vlastníků jednotek Podlesí 541,

Hodkovice n. Moh., se sídlem v Hodkovicích nad Mohelkou, Podlesí 541, IČO

25459015, zastoupeného Mgr. Vladislavem Šintákem, advokátem se sídlem v

Liberci, 8. března 12, proti povinným 1. J. Š., 2. M. Š., zastoupeným Mgr.

Liborem Čechem, advokátem se sídlem v Novém Bydžově, Masarykovo náměstí 508,

pro 119.906,60 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky JUDr. Soni

Karasové, Exekutorský úřad Liberec, pod sp. zn. 36 EX 1069/2007, o dovolání

povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci

ze dne 8. února 2012, č. j. 35 Co 501/2011-187, takto:

Dovolání se odmítá.

Povinní napadli dovoláním usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v

Liberci (odvolací soud) ze dne 8. 2. 2012, č. j. 35 Co 501/2011-187, kterým

potvrdil usnesení soudní exekutorky ze dne 27. 9. 2011, č. j. 36 EX

1069/2007-162, jímž udělila po provedeném dražebním jednání vydražitelce P. R.

příklep na vydraženou nemovitost – tam specifikovanou bytovou jednotku.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti

zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní

řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1.

2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání

a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do

31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.”).

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve věci příklepu ve výkonu

rozhodnutí (exekuce) je upravena v § 238a odst. 1 písm. d), § 237 odst. 1 písm.

b), c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání přípustné

(usnesení soudu prvního stupně bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci), a protože

napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, není přípustné ani

podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne

21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro

dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním

předpisem).

Dovolatelé zpochybnili správnost závěru odvolacího soudu, že exekuční titul i

rozhodnutí vydaná v průběhu exekuce jsou v právní moci a jsou vykonatelná, a že

předmětem dražby byla jednotka ve vlastnictví povinných. Tato otázka však

napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Při jejím řešení se totiž

odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury, podle níž vady v označení

účastníků v exekučním titulu nejsou na újmu jeho vykonatelnosti, je-li možné z

něj bez pochybností dovodit (jako v tomto případě), komu bylo přiznáno právo

nebo uložena povinnost (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.

8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a

stanovisek 4/2002 pod č. 25, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp.

zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/1999 pod č. 62).

Ani případná „záměna čísla“ vydražené jednotky není otázkou, s níž by mohl být

spojen zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. V řízení nebylo pochyb, že

povinní vlastní v předmětném domě jen jednu jednotku, v exekučním řízení tak k

žádné záměně jednotek nemohlo dojít (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 31. března 1999, sp. zn. 2 Cdon 1236/97, uveřejněné pod číslem 16/2000

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr odvolacího soudu, že vydražená

jednotka byla ve vlastnictví povinných, odpovídá i zjištěním učiněným v průběhu

řízení.

Přípustnost dovolání tedy nelze z pohledu uplatněných dovolacích námitek

dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; Nejvyšší soud je

proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.

odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a

násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. srpna 2015

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu