26 Cdo 449/2024-279
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek pro dům XY, zastoupeného JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem se sídlem v Nymburce, Náměstí Přemyslovců 15/10, proti žalované Z. H., zastoupené Mgr. Barborou Benešovskou, advokátkou se sídlem v Poděbradech, Fügnerova 651/39, o nařízení prodeje jednotky, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 259/2021, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2023, č. j. 26 Co 80/2023-244,
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Bohuslava Sedlatého, advokáta se sídlem v Nymburce, Náměstí Přemyslovců 15/10, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
2. K odvolání žalované Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 22. 9. 2023, č. j. 26 Co 80/2023-244, rozsudek soudu první stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Takto rozhodl za situace, kdy žalobce vzal v průběhu odvolacího řízení žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaná jednotku prodala a odstěhovala se, přičemž nesouhlas žalované s tímto zpětvzetím neshledal jako důvodný.
3. Dovolání žalované Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“.), ve spojení s § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-§ 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
4. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Taková údaj se však v dovolání nenachází, dovolatelka se pouze domáhá, aby dovolací soud posoudil „jinak“ správnost rozhodnutí odvolacího soudu (v otázce jejího nesouhlasu se zpětvzetím žaloby).
5. Chce-li dovolatelka, aby dovolací soud posoudil právní otázky vyřešené odvolacím soudem „jinak“, přehlíží, že nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, odmítl, či výše citované R 4/2014). V tomto případě jde o situaci, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit nikoliv od právního názoru odvolací soudu (jak se – vzhledem k použité formulaci – snad mylně domnívala dovolatelka), nýbrž od (svého) právního názoru (právně aplikační úvahy) již vyjádřeného v jeho (dřívějším) rozhodnutí [prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů]. Konečně okolnost, že s napadeným rozhodnutím dovolatelka nesouhlasí proto, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – řečeno jinak – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání.
6. S přihlédnutím k charakteru dalších dovolacích námitek (zatížení řízení vadami) dovolací soud zdůrazňuje, že vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a 229 odst. 3 o. s. ř. pak dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.
7. Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že usnesení odvolacího soudu napadá výslovně v obou jeho výrocích. Napadá-li dovolatelka tedy rovněž i výrok o nákladech řízení (výrok II.), činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění, a navíc by dovolání ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
8. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 6. 3. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu