26 Cdo 4550/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce R. R., zastoupeného advokátem, proti žalované Š. R., zastoupené advokátem, o 54.157,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 452/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2008, č. j. 11 Co 138/2008-60, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.430,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 54.157,- Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 28. 1. 2008, č.j. 11 C 452/2003-43, zastavil řízení o zaplacení výše uvedené částky a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Učinil tak, vycházeje z ustanovení § 111 odst. 3 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), neboť řízení bylo na návrh účastníků přerušeno na dobu tří měsíců podle § 110 o.s.ř. (a to usnesením ze dne 12. 1. 2007, které nabylo právní moci dne 12. 1. 2007) a žádný z účastníků nepodal do jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení řízení návrh na pokračování.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 23. 5. 2008, č.j. 11 Co 138/2008-60, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rovněž dal poučení, že proti tomuto usnesení nelze podat dovolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a jako dovolací důvody uplatnil, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a konečně, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Namítal, že usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení nebylo písemně vyhotoveno, protože bylo zaprotokolováno, že účastníci se vzdali práva na odvolání a nežádali písemné vyhotovení. Účastníkům však nebylo poskytnuto poučení podle § 110 a § 111 o.s.ř. Z vyhlášeného usnesení je dále zřejmé, že bylo rozhodnuto nesprávně a zavádějícím způsobem (způsobem neodpovídajícím zákonné úpravě § 110 o.s.ř.), když k přerušení řízení podle § 110 o.s.ř. má dojít bez jakéhokoliv časového omezení, přičemž soud prvního stupně řízení přerušil na tři měsíce. Závěrem navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém dovolacím vyjádření uvedla, že je přesvědčena, že dovolání není přípustné, neboť žádné z ustanovení občanského soudního řád přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí nezakládá. Proto navrhla, aby bylo žalobcovo dovolání odmítnuto a jí byly přiznány náklady dovolacího řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., z nějž ji dovozuje žalobce, neboť usnesení o zastavení řízení pro nepodání návrhu na pokračování v řízení podle § 111 odst. 3 věty druhé o.s.ř. není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod poř. č. 88).
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nepodání návrhu na pokračování v řízení podle § 111 odst. 3 věty druhé o.s.ř., v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Lze tedy uzavřít, že není přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nepodání návrhu na pokračování v řízení podle § 111 odst. 3 věty druhé o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle § 243a odst. 1 věty první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4.130,- Kč [§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4, § 13 odst. 1, § 15 ve spojení s ustanovením § 14 odst. 2, § 16, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění], a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. listopadu 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu