26 Cdo 461/2024-253
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Mgr. Ivo Šotka, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, insolvenčního správce dlužnice JOB AIR - CENTRAL CONNECT AIRLINES s. r. o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Velká 2984/23, IČO 49707507, proti žalované Letišti Ostrava, a. s., se sídlem v Mošnově 401, IČO 26827719, zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské 1305/18, o zaplacení částky 7 439 174,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 24 C 255/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2023, č. j. 15 Co 169/2023-231, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 46 415,60 Kč k rukám Mgr. Radima Struminského, advokáta se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské 1305/18, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 7 439 174,23 Kč s příslušenstvím (v podobě úroků z prodlení) z titulu nároku na úhradu technického zhodnocení, které provedla na pronajatých nemovitostech (dále jen „předmětné nemovitosti“) právní předchůdkyně dlužnice za trvání nájemního poměru založeného nájemní smlouvou ze dne 1. 1. 1997, č. 0725/19-01/416-P (dále jen „Nájemní smlouva“). Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 10. 2023, č. j. 15 Co 169/2023-231, potvrdil rozsudek ze dne 12. 5. 2023, č. j. 24 C 255/2012-198, jímž Okresní soud v Novém Jičíně (soud prvního stupně) zamítl žalobu a rozhodl
o náhradě nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud (soud dovolací) jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby současně na několika na sobě nezávislých důvodech. Předně dovodil, že uplatněný nárok na úhradu technického zhodnocení podle článku 8.13 Nájemní smlouvy právní předchůdkyni dlužnice (nájemkyni) vůbec nevznikl a z tohoto důvodu považoval za vyvrácenou domněnku existence uznaného závazku založenou prohlášením žalované ze dne 27. 11. 2008 (první právní názor). Současně shledal, že požadovanou částku nelze žalobci přiznat ani jako protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota pronajaté věci podle § 667 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31.
12. 2013, navíc by takový nárok byl již promlčen. I kdyby však uplatněný nárok vznikl (ať už z jakéhokoli titulu), nebyla by žalovaná v daném sporu pasivně věcně legitimována (neměla by povinnost zaplatit žalobci požadovanou částku), jelikož závazky ze zaniklé Nájemní smlouvy se nemohly stát součástí podniku, který provozuje, pouze a jen tím, že do něj byly po skončení nájmu (po 31. 12. 2005) vloženy předmětné nemovitosti (druhý právní názor). Konečně dospěl také k závěru, že žalobě by nebylo možné vyhovět ani v případě, že by neobstály dosud uvedené důvody pro její zamítnutí, neboť dopisem ze dne 14.
5. 2020 žalovaná uplatnila k započtení své pohledávky zjištěné v řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 ICm 2719/2012 a žalovaná pohledávka by tak zanikla započtením (třetí právní názor).
Jen ve vztahu k druhému právnímu názoru (o nedostatku pasivní věcné legitimace) dovolatel náležitě vylíčil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání – uvedl, že jde o právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ve vztahu k prvnímu právnímu názoru (o tom, že uplatněný nárok vůbec nevznikl) je ovšem dovolání vadné, neboť dovolatel sice namítal nesprávný výklad Nájemní smlouvy, k této otázce však nevymezil přípustnost dovolání; přípustnost dovolání vymezil pouze k navazující otázce vyvrácení domněnky existence uznaného závazku, k níž ale zase nevylíčil dovolací důvod. Správnost třetího právního názoru (o zániku
žalované pohledávky započtením) pak dovolatel nijak nenapadl. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žaloby), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod č. 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 19. 3. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu