26 Cdo 4746/2017-127
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Rychnov nad Kněžnou, se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Havlíčkova 136, zastoupeného JUDr. Miloslavem Tuzarem, advokátem se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Palackého 108, proti žalované L. H., zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem Pardubice, třída Míru 92, o zaplacení částky 103.976,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 53 C 53/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 2017, č. j. 24 Co 91/2017-60, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 30. března 2017, č. j. 24 Co 91/2017-60, potvrdil usnesení ze dne 23. ledna 2017, č. j. 53 C 53/2012-47, kterým Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (soud prvního stupně) odmítl pro opožděnost odpor žalované proti platebnímu rozkazu ze dne 31. července 2012, č. j. 53 C 53/2012-22, a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dovolatelka) dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil.
Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“) vyplývá, že dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky ve své rozhodovací praxi dospěl k závěru, že mimořádným opravným prostředkem, jenž slouží k prověření správnosti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl odpor proti platebnímu rozkazu (elektronickému platebnímu rozkazu) jako opožděný, je žaloba pro zmatečnost; přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí tak vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. f/ (nyní písm. e/) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, uveřejněné pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 29. října 2015, sp. zn. 33 Cdo 4270/2015).
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že
dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné za splnění předpokladů vyplývajících z ustanovení § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat, neboť vyjádření se minulo důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, a proto bylo pro rozhodnutí o dovolání bezvýznamné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2017
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu