Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 4821/2009

ze dne 2009-12-17
ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.4821.2009.1

26 Cdo 4821/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc.,

ve věci žalobců: a) P. H., a b) Z. H., zastoupených advokátem, proti žalovanému

m. P., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu,

vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 34/2008, o dovolání žalobců

proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. července 2009,

č. j. 6 Co 1533/2009-54, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě

nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od

právní moci tohoto usnesení.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2.

července 2009, č. j. 6 Co 1533/2009-54, potvrdil rozsudek Okresního soudu v

Písku (dále „soud prvního stupně“) ze dne 18. března 2009, č. j. 7 C

34/2008-35, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že „výpověď z nájmu bytu číslo

1 první kategorie o velikosti 4+1 v prvním poschodí domu číslo popisné 380 v

ulici T. v P. ve vlastnictví žalovaného, doručená žalobci a) dne 28. 1. 2008 a

žalobci b) dne 26. 3. 2008 je neplatná“, a rozhodnuto o nákladech řízení. Dále

rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů uvedly, že žalobu o

neplatnost výpovědi z nájmu bytu, odůvodněnou dluhem žalovaných na nájemném a

úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 11.960,50 Kč za

specifikované měsíce, podali žalobci 26. 11. 2008, tj. po uplynutí 60 denní

lhůty ode dne doručení výpovědi (žalobci 28. 1. 2008 a žalobkyni 26. 3. 2008),

stanovené § 711 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění

novely provedené zákonem č. 107/2006 Sb., která je lhůtou prekluzivní.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, k němuž se žalovaný

vyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní

řád, ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.) zjistil, že dovolání bylo

podáno včas, oprávněnými osobami – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),

za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s.

ř.)., není však přípustné.

Protože § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek

soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním

rozhodnutím ve věci), mohlo by dovolání být přípustné jen podle § 237 odst.

1 písm. c) o. s. ř. za předpokladu, že Nejvyšší soud dospěje k závěru, že jde o

rozhodnutí zásadního právního významu.

Dovolatelé uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§ 241a

odst. 2 písm. b) o. s. ř.] s tím, že výpověď žalovaného považují za absolutně

neplatný právní úkon ve smyslu § 39 občanského zákoníku ve znění zákona č.

107/2006 Sb. (dále „obč. zák.“), neboť jim byla doručena až po zaplacení

dlužného nájemného. V té době již neexistoval zákonný výpovědní důvod § 711

odst. 2 písm. b) obč. zák., proto nemohla vyvolat jakékoliv následky, tím méně

nutnost podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi v šedesáti denní lhůtě

podle § 711 odst. 5. obč. zák.

Nejvyšší soud v rozsudcích z 10. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2813/2007, a 13. 8.

2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008, uveřejněných na internetových stránkách

Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, dospěl k závěru, že „nájemce se může domáhat u

soudu neplatnosti výpovědi pronajímatele z nájmu bytu pro neexistenci

uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. v

šedesátidenní lhůtě počítané od doručení výpovědi“ a že „šedesátidenní lhůta

podle § 711 odst. 5 obč. zák. je lhůta hmotněprávní prekluzivní“.

Rozsudek odvolacího soudu odpovídá judikatuře dovolacího soudu. Námitku, že

výpovědní důvod nebyl naplněn (že ke dni doručení výpovědi dluh neexistoval),

tedy že výpověď je podle § 39 obč. zák. neplatná pro rozpor s § 711 odst 2

písm. b) obč. zák., mohli žalobci uplatnit jen včas podanou žalobou.

Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu ve

smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. neřeší, a proto bylo jako nepřípustné

Nejvyšším soudem odmítnuto [ § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobci a), b) a žalovaným

vychází z toho, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady

(§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř.). Ty

představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle § 7 písm. d),

§ 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl.

II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 1.500,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů

300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006

Sb. a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.)

2.142,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160

odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může

žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 17. prosince 2009

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu