26 Cdo 4830/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové
ve věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. M. G.,
zastoupenému advokátem, o určení nájemce bytové jednotky, vedené u Okresního
soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 5 C 166/2004, o dovolání žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 2007, č. j. 31 Co 9/2007-159,
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 2007, č. j. 31 Co 9/2007
159, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 5.
2005, č.j. 5 C 166/2004-38, určil, že žalobce je nájemcem „bytové jednotky č. 1
o velikosti 1+2 s příslušenstvím, v přízemí domu č.p. 134/I v ul. V. v M.
B.“ (dále „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 19. 1. 2006, č. j. 31 Co
1/2006, 31 Co 2/2006-64, změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 8.
2005, č. j. 5 C 166/2004-48, jímž bylo odmítnuto jako opožděné odvolání
žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně, tak, že odvolání žalovaného se
neodmítá.
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 27. 4. 2006, č. j. 5 C 166/2004-85,
zrušil svůj rozsudek ze dne 18. 5. 2005, č. j. 5 C 166/2004-38, řízení zastavil
a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že mu bylo doručeno
zpětvzetí žaloby.
K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 22. 9. 2006, č. j. 31 Co
277/2006-106, zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Vytknul mu, že rozhodl na základě podání, které nebylo žalobcem
vlastnoručně podepsáno (takovéto podání nebylo ke dni rozhodování odvolacího
soudu ani do spisu založeno), a že sám rozhodl o zpětvzetí návrhu, ačkoliv k
němu došlo v průběhu odvolacího řízení (dne 19. 4. 2006).
Usnesením ze dne 5. 6. 2007, č. j. 31 Co 9/2007-159, Krajský soud v Praze
zrušil rozsudek soudu prvního stupně z 18. 5. 2005 a řízení zastavil; dále
rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že mu bylo při
jednání konaném dne 3. 4. 2007 doručeno právním zástupcem žalovaného zpětvzetí
žaloby žalobcem ze dne 14. 10. 2005, opatřené jeho „originálním“ podpisem, a
že s tímto zpětvzetím vyslovil žalovaný souhlas i písemně (č. l. 83 spisu).
Protože právní zástupce žalobce zpochybnil pravost podpisu žalobce, doplnil
odvolací soud dokazování výslechem účastníků a svědka Mgr. R. P. (advokáta) a
vzal za prokázáno, že účastníci navštívili svědka v jeho kanceláři nejméně
dvakrát, a to dne 14. 10. 2005 a 31. 10. 2005, že s nimi posléze uvedeného dne
sepsal dohodu o narovnání, jejíž součástí bylo i prohlášení žalobce, že vezme
žalobu zpět, že zpětvzetí žaloby ze dne 14. 10. 2005 zřejmě na žádost účastníků
formuloval, ale nebylo před ním podepsáno, neboť by je jinak spolupodepsal, že
tato listina se nachází v jeho spise i s originálním podpisem žalobce a zřejmě
do něho byla založena z toho důvodu, že v dohodě o narovnání byl obsažen
závazek ke zpětvzetí žaloby, a že žalobce při sepisu dohody tento závazek
nikterak nezpochybňoval. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce listinu
obsahující zpětvzetí žaloby vlastnoručně podepsal a jeho tvrzení, že nejde o
jeho podpis, hodnotil jako účelové, které bylo vyvráceno provedenými důkazy;
jeho návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z obou písmoznalectví
nepovažoval za opodstatněný. Na základě toho dovodil, že došlo k účinnému
zpětvzetí žaloby a proto podle § 222a odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu prvního
stupně zrušil a řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel
o ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká
nesprávnost jeho závěru, že z jeho strany došlo ke zpětvzetí žaloby, namítá, že
listinu datovanou dne 14. 10. 2005 nepodepsal, a že podpis na ní obsažený není
jeho podpisem, a že nikdy neměl v úmyslu takovýto úkon učinit, jak to vyplývá z
jeho postoje v průběhu řízení. Zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem,
vytýká mu neprovedení důkazu znaleckým posudkem a namítá nevěrohodnost výpovědi
žalovaného. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1.
červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 5. června 2007, Nejvyšší soud České
republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č.
7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240
odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241
odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť
směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního
stupně zrušeno a řízení zastaveno.
V projednávané věci založil odvolací soud svoje rozhodnutí na závěru, že ze
strany žalobce došlo v průběhu odvolacího řízení k účinnému zpětvzetí návrhu na
zahájení řízení, přičemž dovolatel tento závěr zpochybnil; i když tak činí
především prostřednictvím námitek směřujících proti skutkovému závěru
odvolacího soudu o pravosti jeho podpisu na listině ze dne 14. 10. 2006, z
obsahového hlediska míří tyto námitky proti správnosti právního posouzení věci
odvolacím soudem (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle § 222a odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. vezme-li žalobce za
odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě
v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení
zastaví.
Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. (jež platí i v řízení odvolacím - § 211 o. s. ř.)
žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
Zpětvzetím návrhu (žaloby) se rozumí procesní úkon žalobce adresovaný soudu,
jímž projevuje vůli, že o projednání svého návrhu nemá zájem a netrvá na tom,
aby o něm bylo meritorně rozhodnuto; účinným se tento úkon stává, když dojde
soudu.
Obsahové náležitosti zpětvzetí žaloby ani jeho formu občanský soudní řád
nestanoví; uplatní se zde tudíž obecná ustanovení o procesních úkonech
účastníků a náležitostech podání (§ 41, § 42, § 211 o. s. ř.); k náležitostem
podání patří také podpis osoby, která podání učinila.
Z pojmu a povahy procesních úkonů vyplývá, že v sobě zahrnují zpravidla
výslovně vyjádřený projev vůle. Všeobecnou podmínkou procesního úkonu tudíž
je, aby zde vůbec byla vůle určitý projev učinit; tam, kde tato vůle není,
není ani procesního úkonu. Jde-li o procesní úkon činěný vůči soudu, musí
nutně vůle jednajícího směřovat i k tomu, aby zpětvzetí žaloby soudu došlo.
V projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že návrh na zahájení řízení
byl účinně vzat zpět (§ 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Za procesní úkon žalobce
obsahující zpětvzetí žaloby považoval listinu datovanou 14. 10. 2005 (dále
„listina ze dne 14. 10. 2005), označenou jako „Zpětvzetí žaloby žalobcem“. Za
situace, kdy tato listina nebyla soudu doručena žalobcem (jím zmocněnou
osobou), ale osobou odlišnou od účastníků řízení (jejich právních zástupců), a
kdy nebylo ani najisto postaveno, že podpis na ní umístěný je skutečně podpisem
žalobce, nemůže shora uvedený závěr odvolacího soudu obstát, a to i s
přihlédnutím k tomu, že ve spise (č. l. 20) se nachází další podání, datované
10. 4. 2006 (doručené osobně soudu dne 19. 4. 2006), označené jako „Zpětvzetí
žaloby žalobcem“ (obsahově shodné s listinou ze dne 14. 10. 2005), jež však
nebylo opatřeno vlastnoručním podpisem žalovaného, a jehož originál nebyl v
řízení předložen.
Protože napadené rozhodnutí není správné, Nejvyšší soud usnesení odvolacího
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za
středníkem, § odst. 3, věta první, odst. 6 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu