U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobce Mgr. Bc. J. V., zastoupeného Doc. JUDr. et Mgr. Janem Brázdou, Ph.D., advokátem se sídlem Plzeň, Malá 6, proti žalovaným 1) J. T., 2) M. T., 3) J. T., a 4) M. T., o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 20 C 119/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. září 2014,č. j. 23 Co 324/2014-153,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce (zastoupen advokátem) podal včasné dovolání proti rozsudku ze dne 23. 9. 2014, č. j. 23 Co 324/2014-153, kterým Krajský soud v Praze (odvolací soud) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi (soudu prvního stupně) ze dne 16. 1. 2014, č. j. 20 C 119/2013-61, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit tam specifikovanou budovu a rozhodnuto o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (k němuž nebylo podáno vyjádření) Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Kromě toho – s přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek – nelze ani ztratit ze zřetele, že vady řízení a nesprávná skutková zjištění (dovolatelem uplatněná) nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. a contrario).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. srpna 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu