26 Cdo 5002/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava
Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně Mgr. P. P., proti žalovanému
Z. B., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního
soudu Brno – venkov pod sp.zn. 6 C 243/2005, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. srpna 2007, č.j. 19 Co 507/2006-40,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Brno – venkov (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne
19. 7. 2006, č.j. 6 C 243/2005-26, uložil žalovanému povinnost vyklidit
nemovitosti specifikované ve výroku rozsudku (dále „předmětné nemovitosti“) do
jednoho měsíce od zajištění náhradního bytu; současně rozhodl o nákladech
řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (soud odvolací)
rozsudkem ze dne 8. 8. 2007, č.j. 19 Co 507/2006-40, změnil rozsudek soudu I.
stupně ve výroku o věci samé tak, že uložil žalovanému povinnost vyklidit
předmětné nemovitosti do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, potvrdil ho ve
výroku o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu – a to výslovně proti výroku III. o
nákladech odvolacího řízení – podal žalovaný (zastoupen advokátem) včasné
dovolání, v němž uvedl, že „považuje povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech
odvolacího řízení 1.000,- Kč za nejen nespravedlivé, ale i za věcně nesprávné“.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci byl dovoláním napaden výrok odvolacího soudu o nákladech
odvolacího řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení, (a to i v případě, že je
součástí výrokové části rozsudku) má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení (§
167 odst. 1 ve spojení s § 211 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239
o. s. ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení
o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání
proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení tedy není
podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od
1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez
ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení
před soudem prvního stupně či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež
není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) – viz k tomu usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v
časopise Soudní judikatura, ročník 2002.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti nákladovému výroku
rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle
§ 243a odst. 1 věty první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5
věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Žalovaný podáním nepřípustného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí,
žalobkyni prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly;
této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst.
1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů
dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu