USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce Bytového družstva XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lidická 405/3, proti žalovaným 1. V. S., narozené XY, bytem XY, 2. T. S., narozenému XY, bytem XY, a 3. H. S., narozené XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, o zaplacení 145.275 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 453/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. září 2019, č. j. 30 Co 66/2019-1182, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 9. 2019, č. j. 30 Co 66/2019-1182, potvrdil výrok I rozsudku Okresního soudu v Liberci (soud prvního stupně) ze dne 17. 9. 2018, č. j. 16 C 453/2007-1142, jímž zamítl žalobu o zaplacení 104.839 Kč s kapitalizovaným poplatkem z prodlení ve výši 41.886 Kč a tam specifikovaným poplatkem z prodlení, a výrok III, jímž rozhodl o nákladech řízení státu, zrušil výrok II,
jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení, a v tomto rozsahu mu jej vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatel neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (§ 237-238a o. s. ř.) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není citace ustanovení § 237 o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že o jeho námitce podjatosti vůči všem soudcům Okresního soudu v Liberci rozhodovali soudci, kteří byli sami vyloučeni, že nebyl správně poučen podle § 118a o.
s. ř., a rozporuje provedení důkazu znaleckým posudkem, nevymezuje tím žádnou otázku procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo, jak tvrdí v dovolání. Ve skutečnosti vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a uplatňuje tak jen jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o.
s. ř.).
Dovolatel tak nevznáší žádnou právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena, případně, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by měla být postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. překonána, a tyto údaje nelze dovodit ani z obsahu dovolání.
Dovolatel napadl dovoláním i část výroku I, kterým odvolací soud potvrdil povinnost žalobce zaplatit státu náklady řízení. Dovolání v této části však neobsahuje žádné odůvodnění ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, navíc dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 3. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu