U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v
právní věci žalobkyně R. P., zastoupené opatrovníkem L. L., zastoupené Mgr.
Olgou Hudcovou, advokátkou se sídlem v Rozstání 77, proti žalovaným 1) V. S.,
2) PhDr. J. S., zastoupeným Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem se sídlem v
Olomouci, třída Svobody 645/2, o 181.656,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 488/2013, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. června
2014, č. j. 12 Co 172/2014-193, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 6. 2014, č. j. 12 Co 172/2014-193,
odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále
jen „o. s. ř.“), neboť dovolatelka v něm nevylíčila, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), přičemž tyto vady
(nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání
lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka neuvedla
žádný relevantní údaj vztahující se k přípustnosti dovolání. V dovolání sice v
tomto směru ohlásila, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (co do posouzení promlčení nároku)
a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (co do povinnosti
žalobkyně platit nevyúčtované zálohy na služby spojené s užíváním bytu)“, avšak
na řešení uvedených otázek rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Uvádí-li, že
„dovolacím soudem je rozhodována rozdílně otázka výše nájemného v případě, kdy
platně uzavřený nájemní poměr je následně měněn neplatnými nájemními
smlouvami“, neodkázala v této souvislosti na žádnou konkrétní rozdílnou
rozhodovací praxi dovolacího soudu. Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje,
aby se uvedenou otázkou mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod
č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelka taktéž
uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím odvolacímu soudu
vytkla vadu řízení (její dovolací námitky směřují k tomu, že odvolací soud
nesplnil svou povinnost a nevypořádal se se všemi jejími argumenty uvedenými v
průběhu řízení).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. února 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu